Kulturní revue 2015/12 – 2

Tak jo…

Hudba
Překvapila mě Iva Marešová a skupina 999, protože CD “Na křídlech koní” (2008) je úplně jiné, než bych býval čekal – takové bártovské… Je fakt, že recenze nijak nadšené nejsou a že chybí nějaké výrazné téma, ale poslouchá se dobře a závěrečná píseň Ze Země stínů je úžasná. To Ivan Hlas nepřekvapí nikdy, protože na co sáhne, to je skvělé – a tak jsem poslouchal “Šakalí léta” (1993) a “Utek mi pes” (2004) a posté je třeba říct, že ani jedno nemá chybu. Neřež není zrovna můj šálek čaje, nicméně album “Jen blázni překročí svůj stín” (2015) se mi líbí obsahem i zpracováním; nebudu ho poslouchat pořád, občas jistě ano. Bon Jovi si pouštím často a vždycky rád – a i když jim recenzenti často vytýkají kdeco, mně je to fuk. A album “What About Now” (2013) je skvělé jako všechna ostatní!

Miroslav Žbirka nedělá nikdy nic, čemu by se nedalo věřit, což je silně potěšující fakt. Jeho poslední počin “Miro” (2015) mám na 2 vinylech od bratra k Vánocům a je to poslech vynikající. LP č. 1 je anglicky, č. 2 pak slovensky – a vše je nahrané ve studiu na londýnské Abbey Road, kde zní vždycky vše výborně… A nakonec Robert Křesťan a Druhá tráva, ti vydali docela nedávno reprezentativní komplet “In concert” (2015), v němž je CD, DVD a zpěvník s 25 písněmi, protože DT slaví 25. výročí. Je to jedním slovem skvělé; nic tzv. nového tam být nemusí a ani nemá, je to zkrátka narozeninový dárek a já ho dostal velice rád.

Iva Marešová & 999	Na křídlech koní	2009	××××
Ivan Hlas	Šakalí léta	1993	×××××
Ivan Hlas	Utek mi pes	2004	×××××
Neřež	Jen blázni překročí…	2015	×××
Bon Jovi	What About Now	2013	××××
Robert Křesťan + DT	In concert	2015	×××××

Knihy
“Mistrovství práce s DSLR” (2014) je samostatně neprodejná kniha, již napsal Roman Pihan. Převratné zprávy či novinky žádné, ale líbí se mi zpracování a pojetí, některé věci jsou podány přehledněji a jasněji než jinde – a i to je klad.

Roman Pihan

Mistrovství práce s DSLR

2014

××××

Filmy
Díval jsem se na TV – co doma, když venku nic a jsou ty Vánoce… Šlo o notoricky známé věci, ale proč ně – a zůstat alespoň trochu dítětem je lepší než být dospěle nudný a nudně dospělý…

Šakalí léta	ČR 1993	×××××
Madagaskar 3	USA 2012	××××
Princezna ze mlejna 2	ČR 1999	×××
Jak dostat tatínka do polepšovny	ČSSR 1978	××××
Princezna se zlatou hvězdou	ČSR 1959	××××

Šakalí léta jsou tak trochu pohádka, i když o Dejvicích a rock’n’rollu, je tam toho pohádkového dost, jasně profilované postavy a dobrý konec. Animovaný Madagaskar 3 mě bavil možná z celé série nejvíc, ač cirkus není zrovna moje oblíbené prostředí – a díky skvělému využití hudby je film jasný nadprůměr. Princezna ze mlejna 2 je dobrá námětem i jeho přesahem (láska si cestu najde), ale nelíbí se mi kamera a čert mi vadí, je ho tam moc. Jak dostat tatínka do polepšovny je klasika, ale stejně mě pokaždé moc baví a dívám se rád – stejně jako na všechny filmy s Tomášem Holým. Princezna se zlatou hvězdou mě překvapila, neviděl jsem ji léta – a veršovaná mluva se mi líbila, protože dialogy jsou fakt dobré…

Reklamy

Kulturní revue 2015-12 / 1

Někdy jsou mnohem důležitější věci, než je kultura… Ale kultura bystří mozek a tříbí způsoby – zní to jako fráze, ale na mou duši není.

Hudba
Prvními dvěma prosincovými týdny mě provázel Bryan Adams, protože je to průvodce dobrý, nedělá problémy tam, kde být nemusejí, a navíc je s ním dobře (nebo aspoň líp než hrozně, to je někdy taky úspěch…). Začal  jsem s “The Best of Me” (1999), výběrem nazvaným dle titulního tracku, a pustil si ho asi 5× v kuse, protože na rozdíl od mnoha výběrů mi tady nevadí vůbec nic, ani jeden jediný tón. Pokračoval jsem albem “Unplugged” (1997); když jsem ho kdysi slyšel prvně, došlo mi, jak moc je důležité, aby písně, na nahrávkách jakkoli elektrifikované, mohly znít i bez všech těch udělátorů – a tady to funguje naprosto bezchybně… a na “Bare Bones” (2010) taky, ostatně šlo o akustické turné a toto CD je jeho záznam…

A nakonec album, na které jsem netrpělivě čekal od okamžiku, kdy mi bylo sděleno, že vznikne… Dostal jsem napřed digitální kopii, ale brzo už budu mít v rukách a přehrávači vlastní (a podepsané!) originální CD. Melissa Horn totiž 27. listopadu vydala novinku “Jag går nu” (2015)… a já jsem album jen za 2 první dny, co jsem ho měl, slyšel 18× – není k tomu asi víc co dodat…

Bryan Adams	The Best of Me	1999	×××××
Bryan Adams	Unplugged	1997	×××××
Bryan Adams	Bare Bones	2010	×××××
Melissa Horn	Jag går nu	2015	×××××!

Knihy
Četl jsem (a přečetl) jsem jen jednu, slovenskou detektivku (tentokrát v překladu do češtiny a z klasické papírové knihy, ne ze čtečky) “Básník” (2015) – napsal ji zkušený a ověřený Dominik Dán. Příběh se odehrává na jaře 1988 a je v něm někdy horko jako v nejparnějším létě…

Dominik Dán

Básník

2015

××××

Filmy
… ne.

Kulturní revue 2015-11 / 2

Rada místo úvodu: poslouchejte, čtěte a sledujte jen to, co chcete, ne co byste měli, abyste vypadali ***** (doplňte si: chytře, sečtěle, drsně, zajímavě atd., dle osobního vkusu) – jinak to není kultura, ale tyjátr…

Hudba
Už dávno jsem hodil za hlavu, co bych měl nebo neměl, poslouchat lze vše… i když pravda, něco jen jednou, a přesto s trvalými následky. Daří se mi ale takovým katastrofám vyhýbat. Eros Ramazzotti svou nynější tvorbou žádné škody nepůsobí, je naopak příjemná a nevlezlá, a tak je mým vcelku častým průvodcem, zejména při činnostech, kdy je žádoucí, abych nerozuměl textu. Na albu “Ali e radici” (2009) je bezproblémový kytarový pop plný specificky italské melodičnosti, baví mě všechno a je celkem jisté, že jsem neposlouchal naposled. “Eros 30” (3CD, 2015) je výběr toho nejlepšího, je ale třeba říct, že tvorbu z 80. let vynechávám, protože ono gumové italo-disco opravdu těžko snáším… o to lepší je ale tvorba nová, ER totiž nezblbnul, nýbrž zmoudřel.

Kamelot mám (většinou) rád, a to přesto, že některé (hlavně novější) texty Romana Horkého jsou otřesné a že skupina pochází z nejhoršího místa široko daleko (hledejte, nevíte-li). Pustil jsem si debutové album “Zachraňte koně” (1990) a byla to velmi příjemná nostalgie, a tak jsem přidal ještě “Vyznavače ohňů” (1992) a “Duhovou cestu” (1994), nějak jsem pořád neměl dost… a zejména zpěv Radka Michala se mi líbil fakt hodně; škoda, že RM už skoro 20 let není mezi námi živými. Britští Def Leppard mají po letech novinku, jmenuje se “Def Leppard” (2015) a je taková, jaká být měla a má: melodický rock, rychlé vypalovačky střídají klenuté balady a celé se to poslouchá velmi dobře…

Eros Ramazzotti	Ali e radici	2009	××××
Eros Ramazzotti	Eros 30 (3CD)	2014	××××
Kamelot	Zachraňte koně	1990	×××××
Kamelot	Vyznavači ohňů	1992	×××××
Kamelot	Duhová cesta	1994	××××
Def Leppard	Def Leppard	2015	××××

Knihy
Četl jsem e-knihu “Tajemství krásných fotek” (2015); má trochu pitomý název (fotky – šmarjá!), ale Josef Cvrček ji pojal velmi dobře a líbí se mi velmi, protože fotografie je umění, ne primárně technika, je to citový projev… jen jedna myšlenka za všechny: Proč tolik fotografů nemá dobré fotografie? Protože se snaží fotografovat to, s čím nejsou vnitřně spojeni a technicky to dohnat prostě nelze… Jestli tohle stojí ještě v nějaké jiné knize, sem s ní hned!

Jean-Paul Didierlaurent je Francouz a “Čtenář z vlaku v 6.27” (2015) se mi opravdu moc líbí – vševědoucí vypravěč popisuje zdánlivě nudný život jistého outsidera, aby se ukázalo, že jeho vnitřní svět je mnohem čistší než všechno kolem… a trochu připomíná (lisovna starého papíru) Hrabalovu “Příliš hlučnou samotu”, takže opravdu dobré čtení, děkuji.

Josef Cvrček	Tajemství krásných fotek	2015	××××
J.-P. Didierlaurent	Čtenář z vlaku v 6.27	2015	×××××

Film
… no … nic … nevadí … tak … třeba … jindy …

Kulturní revue 2015 / 11 – 1

Hudba, knihy i filmy mě provází dlouho, kulturní revue koneckonců též, vždyť tato má pořadové číslo už 118… Cítím silnou potřebu splatit dluh: děkuji všem čtenářům za čtení a reakce… – za to, že jste.

Hudba
Poslouchal jsem všechno možné, dokolečka (“I stokrát je někdy málo…” jak řekla jedna tohoto stavu znalá osoba), sám i nesám, novinky jsem nehledal a hudba byla tím, čím být má – průvodcem a pocitem, který je slyšet. Bon Jovi nemohli chybět, oni totiž vědí – a tak jsem poslouchal kompilaci “Greatest Hits” (2CD, 2010) i skvělou “Lost Highway” (2007), na níž jsou jedinečné (polo)akustické písně – a když You Want To Make a Memory, poslouchejte. “Burning Bridges” (2015) je taky takové CD… John Lennon není můj denní chleba, vždycky je to sváteční poslech, ale někdy je potřeba si dát Imagine, Love, Woman, Happy X-mas a další – nikdy jich není dost, ale s poslechem šetřím. Výběr “Legend” (1997) je k tomuto účelu ideální.

Italská hudba je pro mě opravdu netypická, ale Eros Ramazzotti je ta výjimka, kterou můžu kdykoli. Nové album “Perfetto” (2015) je opravdu perfektní, má skvělý zvuk, dobré nápady, hezky aranžované akustické kytary a texty… čert vem, že rozumím každému dvacátému slovu, jde o pocity a ty mám velmi dobré. Jednou v noci jsem si vzpomněl, že Honza Nedvěd vydal album “Ta noc, kdy mi vyšlo slunce” (2007), a protože se mi název líbil vždycky a teď obzvlášť, poslouchal jsem… zase dokolečka a několikrát, protože to tak mělo být. Ve stejném roce vydal i Honzův synovec Vojta Nedvěd své dosud jediné CD “Bílý měsíc” (2007), a tak jsem si ho dal taky – a taky dobré, bavilo mě to všechno a zpíval jsem a hrál zase jednou s medvědama…

Bon Jovi	Greatest Hits (2CD)	2010	××××
Bon Jovi	Lost Highway	2007	×××××
Bon Jovi	Burning Bridges	2015	××××
John Lennon	Legend	1997	×××××
Eros Ramazzotti	Perfetto	2015	×××××
Jan Nedvěd	Ta noc, kdy mi vyšlo slunce	2007	××××
Vojta Nedvěd	Bílý měsíc	2007	××××

Knihy
Stalo se asi už jakousi novodobou tradicí, že čtu knihy o autobusech, kterými mě zásobuje můj bratr. Tentokrát Jan Tulis připravil publikaci “Karosa – od kočárů k autobusům” (2005), což je bohatě ilustrovaná kniha o vývoji firmy. Jedinou – ale malou – vadou na kráse je tisk, který mohl jistě být lepší, ale i tak jsem rád, že jsem viděl a četl.

Milan Kundera je (a vždycky byl, vyjma jeho nadšeně komunistického období) trochu zlomyslný intelektuál, který své hrdiny rád nechá padat a vstávat, jak se mu zamane, trochu se jim posmívá a čtenář to může jen sledovat, Kunderovy postavy nejde jen tak obyčejně mít rád, autor to nedovolí… Takové jsou “Směšné lásky” (1970), výbor 7 povídek ze 3 původních “sešitů” vydávaných v 60. letech. A ano, četl jsem už víckrát a možná budu zas – protože co se jmenuje směšné, vůbec takové být nemusí.

Jan Tulis	Karosa – od kočárů …	2005	××××
Milan Kundera	Směšné lásky	1970	×××××

Filmy
… já jich viděl… ale žádný nikdo nenatočil, stačilo zavřít – nebo vlastně i otevřít – oči, jak kdy, a tak tedy nic… Nevadí mi to ani trochu, nejlepší filmy jsou ty vlastní.