Odečítání aneb Od desíti k pěti

Stále ještě je září, z čehož mimo jiné plyne, že mám, resp. měl jsem, narozeniny. Strávil jsem je již tradičně na adaptačních kurzech s prvními ročníky; už asi 6 let jsem nebyl začátkem září doma. Když si vzpomenu, jak jsem si kdysi v 80. letech říkal, že v roce 2000 mi bude 26 a budu starej, musím se lehce pousmát. Taky jsem znal heslo Johna Lennona – nevěř nikomu nad 30 – jenže to bylo ještě daleko a pak jsem na to všechno zapomněl. Je mi 35… a nějak se to samo připomnělo.

1974Před 35 lety jsem se narodil v motolské porodnici, přivezli mě domů a mám z toho dne i několik důkazů, že jsem se doopravdy dostavil: jednak mě děda fotil na barevné diapozitivy Orwo svým Flexaretem VI, jednak to táta všechno natáčel ruskou kamerou na film 8mm – a je to zajímavé, protože na filmu je vidět děda s foťákem a na jednom dědově snímku je i táta s kamerou. Všichni se poněkud zmatečně pohybují kolem červeného kočárku a svítí sluníčko… stejně jako dnes.

1979Před 30 lety jsem chodil do mateřské školky ve Volavkově ulici, ale moc rád jsem to tam tedy neměl. Nosil jsem brýle a děti se mi smály, protože jsem byl jediný exot se zasklenýma očima. Hodně jsem se pral a často jsem za to byl potrestaný, protože málokoho zajímalo, proč se peru – byl jsem viník a hotovo. Nesnášel jsem ty brýle, ale co se dalo dělat, prostě jsem je musel nosit… Tehdy se asi vytvořil můj lehce misantropický a pesimistický životní názor, ovšem jednak je to dávno jedno, jednak s tím nejde už asi nic dělat. Bylo mi 5 a uměl jsem číst, rád jsem rozebíral všechny možné věci (často s fatálními následky pro daný předmět) a byl jsem hrozně zvědavý. V roce 1979 se narodil můj bratr Radek.

1979Před 25 lety jsem nastoupil do čtvrté třídy, na jejímž konci mě čekala dvojka z chování udělená z důvodů, které jsem dodnes nepochopil. Soudružka učitelka Hasáková mě prostě nenáviděla – mimochodem, bylo (a je) to vzájemné. V roce 1984 jsem chodil na angličtinu a na piáno, jezdil na červeném kole a lezl ve Veleslavíně po skalách, četl verneovky a měl za sebou operaci očí, obdivoval všechny, kteří hráli na kytaru, a chtěl hrát taky. V létě toho roku jsem taky prvně viděl moře; jeli jsme 2 dny a 2 noci vlakem do Bulharska a já se koupal a hrabal se v písku a viděl delfíny a jedl kebab a taky se pořádně lekl, protože ve sklenici s džusem jsem našel ostrý střep… Kamarádil jsem s Petrem, Davidem, Martinem, Lenkou, Květou, Alicí… a oni kamarádili se mnou. Před 25 lety jsem byl v podstatě šťastné dítě.

trida1

Před 20 lety se psal rok 1989, skončila bezpečná ZŠ, já nastoupil na nebezpečné gymnázium a každé to zářijové ráno mi bylo špatně od žaludku, protože jsem se bál, že ta škola bude moc těžká (nebyla) a že ji nezvládnu, čímž nám tam vytrvale vyhrožovali, zejména náš třídní Martin Slavík, který nás taky mimo jiné nutil založit nějakou třídní pobočku SSM (to je Socialistický svaz mládeže, kdyby někdo nevěděl), asi aby měl někde čárku a vzali ho do KSČ, kam se vnucoval. SSM nevzniklo, nikoho to nezajímalo. Pak přišel listopad 1989 a třídní otočil (kariéra nade vše!), pak odešel na post zástupce ředitele arcibiskupského gymnázia (!) a nakonec dělal něco jako ředitele nakladatelství dětské literatury… Čert ho vem (a vzal)… V roce 1989 jsem dostal červenou socialistickou občanku a byl mi 15. Už jsem pár let hrál na kytaru a taky fotil, už jsem byl velký

ja1994Přesně před 15 lety jsem se vztekal nad zkouškami, čekal mě druhý ročník vysoké školy a obor český jazyk a literatura – dějepis mi začínal lézt na nervy, protože věčné rozbory typu co tím chtěl básník říci mi kazily i ty nejkrásnější knihy. Ale asi to jinak nešlo. V roce 1994 jsem pracoval o víkendech ve směnárně, hrál a nahrával, skládal písničky a četl poezii, chodil do hospod a bohužel nefotil, i když jsem mohl… důvody neznám, nějak mi to asi nešlo. Hloupé je, že 90. léta, nebo aspoň jejich dobrá polovina, jsou zahalena fotografickou tmou. Bylo mi 20 a všichni mi říkali, že mám všechno před sebou a asi na tom něco bylo, i když už jsem toho taky měl dost za sebou

Před 10 lety, v roce 1999, mi začínal druhý školní rok v pozici učitele… Nevěděl jsem ještě, jak to ve školství chodí (a často taky nechodí), nevěděl jsem zatím skoro nic a byl jsem takříkajíc pako. Ovšem – dostal jsem svou první třídu a snažil jsem se; snad to i šlo, ale to musejí posoudit jiní, pokud si na ten čas vůbec vzpomenou. Natočili jsme CD a měli pořad v rádiu, už několikátý. Po 5 letech se se mnou rozešla Petra, která je teď lékařkou, jak vždycky chtěla být. Něco končilo a něco začínalo, jen jsem ještě nevěděl co … a pak jsem na takové úvahy zapomněl, odjel do Dánska a sám pro sebe objevil Skandinávii. Vrátil jsem se k fotografování a už u něj zůstal. Někdy tehdy jsem také poprvé zaslechl větu na to už seš starej, ale nic jsem si z ní nedělal (a nedělám ani teď, i když ji slýchám nějak častěji). Pořídil jsem si mobil, pak počítač a posléze i připojení k internetu. Byl jsem online.

Trijo 2004Před 5 lety jsem měl za sebou 6 let školní praxe a 5 let třídnictví, měl jsem své první lyceum a bylo mi opravdu dobře, nic mi nechybělo a když, možná jsem o tom ani nevěděl. Jestli mi něco chybělo, nebylo to nic důležitého (nebo jestli bylo, důležité se mi to nezdálo). Do mého psaní se začaly pomalu vkrádat závorky, odbočky a všechny možné divnosti, začal jsem přemýšlet o knize, psal jsem dál i písničky a hrál je, fotografoval, myslel, jezdil na výlety a pořídil jsem si divoký Peugeot 205 1.9 GTI, hádal se a udobřoval, cestoval, prostě žil. Narodila se Kačenka, moje neteř. Nevěř nikomu nad 30 nějak přestávalo platit… já jsem si tehdy (možná) věřil.

ja2008Před rokem jsem si po adaptačních kurzech zvykal na návrat, škola mi lezla neskutečně na nervy (moje třída stejně tak) a chtěl jsem okamžitě pryč, kamkoli, hlavně ale daleko. Koupil jsem si nejlepší foťák, jaký jsem kdy měl… Rok 2008 byl divný rok, život jako by se zastavil nebo snad zasekl v nějaké divné smyčce a já nevěděl, jak z ní ven. Nikdo nic nevěděl. Nikdo nic nechtěl vědět. Napadlo mě, že bych se oženil, ale nejspíš kvůli té časoprostorové smyčce jsme to odložili (asi jsme se toho oba nějak zalekli) a pak nastal sestup do temnot výrazně podbarvený i příchodem dlouhé zimy… V té zimě jsme nějak zmrzli a už neroztáli, začal čas míjení se. Na co si lhát – JE to moje vina (i když nejen moje), vždycky si přece za všechno můžeme sami.

srazVčera byl dobrý den. Škola mě (asi) zase baví, kromě češtiny a dějepisu učím také informační technologie, odpoledne jsem strávil v nejlepší společnosti a doma mě zastihl vzkaz napsaný na papíru z bloku – že prý mám 19. přijít na třídní sraz. Je 20 let od začátku gymplu, jsme prváci po 20 letech – a já pořád nevím, jestli na ten sraz mám jít a být možná zklamaný, nebo nejít a možná litovat. Některé věci se nemění… – třeba to, jak neustále něco nevím, i když si někteří lidi myslí, že vím všechno. Nevím a nechci vědět všechno – vždyť co bych pak dělal? Večer jsem byl nakoupit, pak četl a poslouchal hudbu…

Dnes půjdu na Ladronkafest a zítra pojedu na výlet, díkybohu ne sám. Žiju – ještě pořád – a už jsem opravdu velkej kluk. Snažím se (někdy); někdy je mi všechno úplně fuk a všechno jde nějak samospádem. Asi to tak má být… Přišly dobré dny a dobří lidé zůstali.

Děkuji za vše, co bylo, co je a co bude, než odečteme až k nule
Váš MS#

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s