Kulturní revue 2010 / 06

V červnu se mi – shodou náhod, nikoli zcela záměrně, protože předem člověk nikdy neví – podařilo vidět, slyšet i číst samé dobré věci, což je samozřejmě dobře… A které že to byly?

Hudba neboli Mjůzik
Honza NedvědSpíše než novinky jsem poslouchal osvědčené věci, nicméně i na něco nového došlo – má vrozená zvědavost nic jiného neumožňuje. V přehrávači se na začátku zabydlela 2 alba Honzy Nedvěda a ať už si kdokoli myslí cokoli, poměrně často si je musím pustit – prostě jen tak. Tentokrát to byly “Kamínky” (1989) a “Jakub” (1991), podle některých Honzovo nejlepší album (podle mě jsou dobrá všechna až na “Lidové písničky”, jejichž instrumentace připomíná Evu a Vaška a podobný odpad, což je ovšem škoda).

MetallicaPoté bylo nutno zásadním způsobem přitvrdit, a tak nastoupila Metallica a její dvoualbum “S&M" (1999); není to žádné sado-maso, ale Symphony and Metal(-lica?) a nelze jinak než poslouchat a zas a znovu se divit, co tam všechno je. Poté jsem si střihl také "… and Justice For All" (1988) a prožíval totéž, co kdysi, když jsem album slyšel poprvé – rockové bouřky neslábnou!
Mým novým objevem jsou dvě písničkářky, obě svou tvorbou velmi zajímavé a jejich alba jsou opravdu dobrá. Martina Trchová hraje jakýsi jazz-folk a její demo "Teprv se probouzím" (2001) mě velmi bavilo, přičemž oficiální album "Čerstvě natřeno" (2005) je ještě lepší a titulní písnička je prostě úžasná. Lucie Redlová je dcera Vlasty Redla, tudíž má folkovou (i jinou) hudbu v krvi a album "První, poslední" (2009) je výborné, což tvrdím i přesto, že těžko snáším zvuk mandolíny; a zrovna na tento veskrze protivný nástroj Lucie hraje.

Lucie Vondráčková   Martina Trchová

Stejně jako mám rád Honzu Nedvěda, mám rád i Lucii Vondráčkovou – a na rozdíl od tupého bulváru a ještě tupějších závistivců jsem zcela přesvědčen o tom, že Lucie je výborná zpěvačka i herečka a že její úspěchy rozhodně nejsou dány jen tím, že je z té rodiny. Naopak – přestože je z oné rodiny, protože nepřejících bylo (a je) jistě hodně; její tetu Helenu nadto naprosto nemůžu vystát. Album “Boomerang” (2005) je prudce poslouchatelné a hraje mi i teď, když píšu… Protože jsem objevil Lucčino hostování na albu skupiny Street69, poslechl jsem si i celé album "Ještě jednou" (2009) a zjistil, že píseň “Štětec” je určitě to jediné, kvůli čemu stojí za to ono dílko slyšet (posléze jsem zjistil, že většina kapely je vlastně Argema, a přestal jsem se divit). "Ještě jednou" – stačí jenom jednou.

Knihy neboli Buks
Kdo byl Julius Fučík, ví asi (skoro) každý. Méně lidí už ví, že toho komunistického superhrdinu z něj dělala jeho manželka Gusta a její přítel Ladislav Štoll, kteří jeho motákovou knížku "Reportáž, psaná na oprátce" zfalšovali a pasáže, kde se Fučík přiznával, že mluvil, vynechali – a tak z normálního člověka udělali naprosto zprofanovanou ikonu, které nikdo nevěřil. Komentované a zcela úplné vydání z roku 1995 tyto věci napravuje a jsem mimochodem rád, že přesně v souladu s ním o Fučíkovi mluvím i v hodinách literatury.

John Kennedy Toole Julius Fučík

Americká tzv. humoristická literatura mi asi není souzena – můj další pokus totiž víceméně ztroskotal, tentokrát to byl John Kennedy Toole a jeho "Spolčení hlupců"; bohužel mě kniha nebavila a nepřipadala mi vtipná ani trochu, což se pak stalo i důvodem k jejímu odložení. Tím nechci vůbec říct, že by to byla špatná kniha, ale prostě mi nesedí. To naopak Jack Kerouac mi mluví z duše nebo možná z hlavy, “Mag” i “Satori v Paříži” jsou vynikající krátké prózy a jakkoli nejsou (nemají být) vtipné, jsou neobyčejně zábavné a uvěřitelné. První prózu vypráví malý černošský kluk, druhou sám autor a oběma stylizacím lze bez potíží (u)věřit…

Edvard Valenta je podle mého názoru nedoceněný autor, učebnice o něm mlčí a skoro nikdo ho nezná – a když, pak jen román “Jdi za zeleným světlem”, ovšem napsal i jiné výborné knihy. Povídkový výbor “Starou cestou” (1958) zahrnuje několik desetiletí tvorby a Valenta opět prokazuje, jakým byl vynikajícím psychologem (a to prosím studoval techniku!) a vypravěčem, jeho čeština je dnes už mírně archaická, ale nevadí to ani trochu. Totéž platí i o autobiografii "Život samé psaní" (1970), z níž se čtenář dozví nejen o dobových poměrech, ale i o novinářské práci i o mnoha významných lidech, kteří pracovali v redakci Lidových novin.

Filmy aneb Můvís
Dáme si už klasickou tabulku a poté jednovětné filmové poznámky. Díval jsem se převážně na starší (a zejména české) filmy a musím si pochválit fakt, že se mi tento měsíc “nepodařilo” vidět žádný špatný. Čím více křížků, tím lépe…

Forrest Gump USA 1994 ×××××
Zodiac USA 2007 ××××
Hollywood v koncích USA 2002 ××××
Ropáci ČSSR 1988 ×××××
Pasťák ČSSR 1968 ××××
Hra bez pravidel ČSSR 1967 ×××××
Blbec z Xeenemünde ČSSR 1962 ××××
Hrdina má strach ČSSR 1965 ××××
Gympl CZ 2007 ××××
Kam, pánové, kam jdete? ČSSR 1987 ×××××
Faunovo velmi pozdní odpoledne ČSSR 1983 ×××××
Jídlo ČSFR / GB 1992 ×××××
Zamilované maso GB / USA / DE 1988 ×××××
Konec stalinismu v Čechách GB 1990 ×××××

Forrest Gump je krásný film a Hanks namluvený Vladimírem Dlouhým je ještě lepší než originál; kdykoli můžu tento film vidět znovu. Zodiac byl vrah, kterého nikdy nenašli, dopisoval si s policií i s novinami – a ve svém posledním dopise se těšil, až o něm někdo natočí dobrý film, tak byl snad spokojen… Woody Allen je praštěný chlápek – a jakousi jeho autobiografií je Hollywood v koncích o režisérovi, který psychosomaticky oslepne, natočí šílený film, jenž je v Americe totálním propadákem, ale v Evropě je nadšeně přijat (což je mimochodem v Allenově případě poměrně častá reálná situace).

Forrest Gump Zodiac 

Ropáci jsou báječná mystifikace o zvířeti zvaném ropák bahnomilný, kterému vyhovují hrozné životní podmínky, pije olej a žere plast – Jan Svěrák za tento svůj absolventský film dostal právem studentského Oscara. Drsný film je Bočanův Pasťák, dokonce tak drsný, že byl natočen v roce 1968, ale dokončen až 1990 – nevadí mi ani Ivan Vyskočil, kterého nemám rád; o problémové mládeži se dříve raději nemluvilo, proto taky ten zákaz… Neuvěřitelné dílo je Hra bez pravidel, detektivka, v níž jsou všichni hajzlové, dokonce i bývalí příslušníci VB, dílo je i akční a temné tak, že by mohli nynější tvůrci závidět, pokud ho ale vůbec znají. Blbec z Xeenemünde je krátký film podle povídky Jana Nesvadby a jde o velmi černou komedii z druhé světové války, částečně natáčenou v tehdy už dost zničeném Doupově, čímž má film i dokumentární hodnotu. Poměrně krotká satira Hrdina má strach podle námětu Jaroslava Dietla popisuje situaci, kdy vzorný úředník jednou cosi zkritizuje, za což není překvapivě vyhozen, ale povýšen; je to taková konstruktivní socialistická kritika a nebýt Rudolfa Hrušínského, byla by to nuda. Ve filmu Gympl od Tomáše Vorla mi překvapivě nevadil ani hip-hop, ani nic jiného a dobře jsem se bavil a občas i přemýšlel – co chtít více?

Blbec z XeenemündeMám rád Karla Heřmánka a nikdy mě ve filmech z 80. let nezklamal (např. “Dobré světlo” je přímo kultovní film, tedy nebýt té děsné hudby), a tak i Kam, pánové, kam jdete? patří k mým oblíbeným – a koneckonců téma životní vzpoury hrdiny ve středním věku je mi blízké a sympatické. Nezařaditelným hereckým zjevem je (byl) Luděk Suchařípa a když se navíc ještě objeví ve filmu Věry Chytilové, pak je jasné, že Faunovo velmi pozdní odpoledne musí být jedinečným zážitkem dokonce i takovým, kdy se chlapi smějí chlapům, a to i přesto, že Chytilová je velmi zatvrzelá feministka. Jméno Jan Švankmajer mluví samo za sebe – jeho krátkometrážní “plastelínové” animované filmy se nedají popsat, je třeba je vidět – v případě filmů Jídlo, Zamilované maso nebo Konec stalinismu v Čechách je nejlépe nevybírat, ale vidět všechny…

Gympl  Kam, pánové, kam jdete?

Na závěr si dovoluji upozornit, že další revue nevyjde 1. srpna, ale cca až v polovině měsíce, neboť budu pravděpodobně nejen mimo dosah internetu, ale dost možná i civilizace jako takové…

Advertisement

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s