Kulturní revue 2010 / 10

Říjen byl měsícem dlouhého volna, ale také jisté zmlsanosti, kdy ne všechno jsem chtěl a mohl číst, slyšet i vidět. Pojďme se tedy podívat, jak to bylo…

Hudba
Vladimír MertaZačátku měsíce října dominoval Vladimír Merta, kterého jsem dříve nějak nemohl a nechtěl poslouchat. Možná jsem k tomu jaksi dospěl, protože teď to jde znamenitě. O jeho tvorbě, zpěvu či dost svérázné hře na kytaru se těžko mluví, nějak mi chybějí slova – asi to chce osobní zážitek. Alba “Drobné lži” (2003), “P.S.” (1978) a poté koncertní “1” a “2” (obojí 1989) obsahují velikou dávku poezie, kterou je třeba vstřebávat v klidu a soustředit se. Zkuste to.
Pro odlehčení jsem poté zvolil album “Všehochuť” (1995) skupiny Bokomara, která nikdy nezklame a kterou mám rád mimo jiné proto, že nápaditost jejího šéfa (a občas jediného člena) Luboše Javůrka je takřka neomezená. Pohodové album “Máci” (1990) Samsonovy skupiny Máci mě baví vždycky – a stejně tak mě vždycky napadne, že nic lepšího od Samsona neznám a že je škoda, že Máci už nejsou… Recyklát písniček této kapely vyrobila i skupina Samson a jeho parta pod názvem “Makovky” (2000), jenže to prostě není (a ani nemůže být) ono.

U folku jsem ještě zůstal a pustil si vlastní kompilaci “Rarity” posbíranou všude možně i nemožně, zejména však z nevydaných písní, které Brontosauři kdy natočili. Robert Křesťan je génius – a jím přebásněné “Dylanovky” (2007) často převyšují i originály; jen Jan Vyčítal je na albu svým zpěvem i textováním jak pěst na oko, ještě že jde jen o jedinou píseň (vždycky ji raději vynechám). Folkovou periodu října 2010 uzavřela kapela Bonsai, která byla skutečným zjevením začátku 80. let a kterou se František Stralczynský, budiž mu země lehká, stále pokoušel obnovit – důkazem toho je i vynikající a málo známé album “Rozpad kolonií” (1997) vydané nenápadně a v malém nákladu v Čáslavi.

Jožo Ráž - ElánXindl X

Ztracený podzim (2010)Novinky? No jistě, také byly! Tedy především Xindl X (alias Ondřej Ládek) vydal nové CD “Praxe relativity” (2010) a jestli se říká, že druhé album je rozhodující, pak Xindl rozhodl zcela ve svůj prospěch. Texty vynikající, hudba nápaditá, celek zcela funkční… Mám tě rád, Xindle X, říkal Woody Allen ve filmu “Hollywood v koncích” svému praštěnému synovi. Musím konstatovat totéž. Vladimír Mišík vydal po dlouhé době také novinku, album “Ztracený podzim” (2010) – a při jejím poslechu je každá minuta velmi dobře využitá, ztracená žádná. Jak se dalo čekat, tak to také dopadlo – poezie kainarovského ladění ve spojení s Mišíkovým hlasem je vynikající! Po dlouhé době také konečně promluvil Elán a přihlásil se albem “Anjelska daň” (2010), z kterého mám velkou radost a už jsem ho slyšel nejméně… mockrát.

Peter NagyAbych Slovensko nezanedbával, hrál mi také Peter Nagy. Napřed jsem si vychutnal album “Jamaica rum” (1991) a vzpomněl si, jak jsem byl před těmi 19 lety na autogramiádě a právě tuhle desku mi Peter podepsal. Jistou raritou v jeho tvorbě je “Peter Nagy v Štúdiu S” (1988) – takřka komorní koncert v malém bratislavském klubu. Obsahuje jednak jiné verze známých písní (ale naštěstí ne těch nejprofláklejších hitů), jednak písně jinde nehrané a nenahrané, takřka folkové. Vynikající!

Knihy
AlphaČetba se nesla v jakémsi ruském duchu, i když ne autorsky, nýbrž tematicky. Věděl jsem, že Jaromír Štětina je politik (a občas trochu fanatik), ale s potěšením jsem zjistil, že je i spisovatel, nadto výborný. Sbírka povídek “Vykradači hrobů” (2004) je o válce, lásce, emocích, útlaku, beznaději i naději – a povídky se odehrávají skoro všude: v Africe, Sudetech, Rusku, Čečensku, Afghánistánu… Knihy, které baví a zároveň nutí přemýšlet, mám nejraději.

Třídílný komiks “Alpha” (2002) kreslíře Jigounova (což je samozřejmě rusky i česky Žigunov) o agentech a boji jedné mafie proti jiným (a naopak) se nemůže odehrávat jinde než v současném Rusku. Je to takříkajíc nářez
Jaroslav RudišJan Vlasák je možná i docela zajímavý člověk, ale spisovatel strašný – a jeho kniha “Ze života cyklotrempa” (2000) mě neoslovila, protože se domnívám, že z cestopisu by se čtenáři měli dozvědět co nejvíce o popisovaných zemích, zatímco zde se lze dočíst hlavně o tom, kde a jak zadarmo spal a jak mu jelo či nejelo kolo… Kniha je napsána nanejvýš nudně a pokusy o nějaká ta moudra jsou zkrátka pitomé. Knihu jsem, jak již jistě tušíte, nedočetl.
Jaroslav Rudiš je autor velice čtivý a mně velmi sympatický, mimo jiné asi i generačně. Novinka “Konec punku v Helsinkách” (2010) je nejen objevná (dokonce jazykově, což se moc často nevidí), ale i v dobrém slova smyslu dojemná, velmi obsažná a prostě výborná. Konfrontace vzpomínek východoněmeckého ex-punka Oleho s poněkud šílených deníkem (ale který deník není aspoň trochu šílený?!) jeho dávné lásky z Jeseníku je pecka – a jsem moc rád, že jsem se ke knize dostal. Budu číst znovu!

Filmy
Ano, budeme hodnotit – jako vždy. Čím více ×, tím samozřejmě lépe… Filmů je méně, ale až na jednu výjimku jsou vynikající.

Kristian ČSR 1939 ×××××
Román pro ženy CZ 2004 ××
Kobova garáž CZ 2003 ××××
Předčasný pohřeb USA 1962 ×××
Zítra byla válka USSR 1987 ××××
Krysař ČSSR / DE 1985 ×××××
Diskjockey ČSSR 1981 ××××
Zaniklý svět rukavic ČSSR 1982 ×××××
Bavorák RUS 2003 ××××

Kristian je zkrátka klasika, Oldřicha Nového mám velice rád a vždycky přemýšlím nad tím, jestli náhodou sám sebe tak trochu neparoduje; a protože nevím, vždy se rád podívám znovu. Pitomost zvaná Román pro ženy je dobrá tak na víkendový večer v TV a očekávat cokoli jiného byl byl omyl – u takových filmů se dobře např. čte nebo jí, k ničemu jinému dobré nejsou. Kobova garáž je zfilmovaná stejnojmenná kniha Zdeňka Zapletala, ale bohužel postrádá její mnohovrstevnatost; přesto jde o nadprůměr, v televizních měřítcích obzvlášť.

Oldřich NovýBavorák

Film Předčasný pohřeb byl natočen podle povídky E. A. Poea a bohužel se jí až příliš drží, přestože Poeovy náměty si přímo říkají o další dávky fantazie; herci hrají a příliš divadelně a přestože jde o horor, nebál jsem se vůbec. Zítra byla válka je určitě tím nejlepším, co jsem v říjnu viděl – příběh maturantů 1940 / 1941 a konfrontace mládí s nelidským sovětským režimem je neuvěřitelně autentická, přestože film vznikl jako absolventský (tj. začátečnický) a ještě v SSSR. Ruským filmem je i Bavorák, drsná akční detektivka o partě zlodějů, kteří se zapletou s mafií: dobře natočeno a ruský venkov opravdu takový je, viděl jsem ho.

Trojice animovaných filmů Jiřího Barty mě zcela dostala svou nápaditostí a neotřelostí – Krysař je prý jedním z nejnáročnějších animovaných filmů vůbec (věřím!), Diskjockey je zajímavý především výtvarně a Zaniklý svět rukavic nelze komentovat, je třeba ho vidět…

Advertisement

Jedna odpověď do “Kulturní revue 2010 / 10”

  1. Hezký blog máte. A zajímavý. U věcí, které recenzujete a náhodou je znám, souhlasím. Zbytek ke mně jistě přijde. Občas Vás přijdu navštívit :)

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s