Bajka o lišce aneb Madam Dokonalá

Milé děti!

Za devatero horami a devatero řekami leží docela malé království, v jeho středu městečko, kde žijí různá zvířátka. V městečku je – mimo mnoha jiných budov – také škola, na první pohled docela obyčejná: na vyučování učitelů (což jsou prosím psi) chodí studenti, různá mláďata všech možných zvířat, kromě nich tam ale samozřejmě je starý jezevec pan školník, cedule s názvem, šatny a všechno možné, jak už tak ve školách bývá. Někteří psi mají svou práci rádi, někteří jí také rozumějí – a dokonce se nezřídka stane, že obě tyto charakteristiky platí na jedno a totéž zvířátko. Velikou zvláštností této vznešené instituce je ale liška Madam Dokonalá, zkráceně MD. Původně bývala také jen učitelem (a učitelé jsou jak známo jen hloupí psi), ale tyto doby už jsou dávno pryč a MD se změnila v lišku. Byla totiž ze všech nejchytřejší, nejschopnější a celkově nejlepší, proto už dávno není jen obyčejný pes a jako jediná nemusí chodit na žádné porady, které jsou pro ostatní hloupé psy povinné (liška už ale ví a umí docela všechno, tak co by tam dělala).

Moudrá liškaVšichni jsou moc rádi, že lišku mají. Bez ní nejde ve škole nic, je nepostradatelná. I když má velice moc práce, vždy se zapojí radou (nebo aspoň otiskem své krásné tlapky) do jakékoli další činnosti, kterou dělají obyčejní psi. A protože ti jsou mnohem hloupější než liška, často si nevědí s prací rady. Liška za ně obětavě a ráda udělá poslední krok a dokonce jde ihned splnění úkolu ohlásit vedení školy – má toho ale chudinka moc, a tak často zapomene, že práci nedělala sama, ale psi se na ni nezlobí, jsou naopak moc rádi, že se s výsledky své práce nemusejí chodit chlubit sami, vždyť by to ani neuměli.

Každý rok má tato škola ples a k plesu je potřeba hudba. Pes U1 měl za úkol ji sestříhat, nahrát a připravit, jak to dělal dosud každý rok. Ale dělal to špatně, a tak letos se liška rozhodla, že vše zařídí sama, protože U1 by to určitě zase zkazil. Nechtěla ale U1 ranit, a tak mu o svém záměru ani neřekla – proč taky? Hloupý U1 marně sháněl hudbu, až se nakonec od školních mláďat dozvěděl, že ji má liška a že už vše dávno zařídila: oběhla školu, vybrala hudbu a dobře ji schovala. Měla to jako vždy dokonale vymyšlené: hudbu bude mít u sebe a v pravý čas ji dá psovi U1, aby ji na svých přístrojích, které měl doma v boudě, radostně a rychle nahrál podle liščiných pokynů. Psům totiž žádná samostatnost nepřísluší a nesluší, ještě to tak! U1 se ale kvůli tomu na lišku velice hněval, byl uražený a stěžoval si svým psím kolegyním U2 a U3. Ty ovšem také nebyly z nejchytřejších, a tak mu řekly, že se zlobí úplně správně a že je v právu. U1 pak dokonce té hodné lišce vynadal, že to byla jeho práce, že to bylo domluveno a že přece dokáže udělat něco i sám… Choval se strašně, taková ostuda!

Lišku ale hloupost a drzost U1 vůbec nerozzlobila, protože je také – a to jsme vám, milé děti, zapomněli říci – nejhodnější. Místo aby se s U1 hádala nebo rovnou poprala, šla za moudrým profesorem vlkem, který škole už dlouhá léta moudře vládl, řekla mu o tom, jak U1 zas všechno popletl. Dokonce vymohla i to, že to s U1 ještě zkusí, že se na něj nebudou zlobit – třeba to myslel dobře – že bude lepší nad U1 nelámat hůl a mít trpělivost, třeba se přece jen jednou najde něco, co bude umět, a takový alespoň částečně šikovný pes se přece jen může hodit, když si ale o sobě nebude moc myslet a chtít nějaké novoty. Důvěra je mocná čarodějka, a tak pes U1 udělal tentokrát už vše správně: velice rychle nahrál hudbu, přinesl nahrávku lišce a o víc se už nestaral, byl rád, že to takhle dopadlo. Lišku všichni pochválili a největší radost z toho měl právě pes U1.

Pes U1 dostal pak od vlka i lišky další novou práci, dostával jí pořád více a více, až konečně přišel na to, jak se velice pletl a jak se špatně choval. Šel tedy za liškou a omluvil se – hodná liška mu odpustila. Přijal i její nabídku, že kdykoli si nebude vědět rady, přijde se zeptat. Liška dokonce nabídla napravenému psovi U1, že jeho práci vždy odevzdá přísnému vlkovi sama, aby to U1 zase nějak nepopletl a aby už nevznikaly žádné problémy. Pes je přece jen pes, konečně to U1 pochopil – a byl pak velice šťastný, že je konečně vše v pořádku. Dělal už jen to, co mu liška řekla, snažil se přesně plnit její pokyny a řídit se radami, které dostal. Liška vždy jeho práci zkontrolovala, podepsala otiskem tlapky a odevzdala pod svým jménem, tudíž psovi U1 už nikdy nehrozilo žádné nedorozumění. Měl se dobře a pochopil, kde dělal chybu – a to je hlavní, z chyb je třeba se vždy poučit.

Dobrou noc, milé děti…

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s