Jděte třeba do…

Jen si jděte...Prakticky neustále se mluví o lékařích – že odejdou, když nedostanou větší platy (sestry ale žádné peníze dostat nesmějí, protože nejspíš nepracují či co). Mají se prý velice špatně a jsou prostě chudáci. Ještě nikdy jsem neviděl chudého doktora (naproti tomu chudých učitelů znám dost), zato jsem viděl spoustu namyšlených frajírků, kteří si mysleli, že když umějí latinské názvosloví a mají na sobě bílý plášť, všichni si povinně sednou na zadek a ještě u toho budou nadšeně tleskat. Akce "Děkujeme, odcházíme" není nic jiného než vyděračská kampaň – jejím cílem bezpochyby je jen to, aby pacienti (tj. teoreticky my všichni) tlačili na vládu, ať jim na všechno kývne, aby nám proboha naši milí doktoři neodešli.

A tak teď tedy odborově organizovaní felčaři sborově (a pod vedením profesionální PR agentury) mávají výpovědí (zároveň si ovšem zbaběle vyhrazují právo ji kdykoli vzít zpět) a vyhrožují, že náš odchod – vaše smrt, a my se nejspíš máme bát – protože oni na ně přece všude v tom zahraničí všichni čekají, že. Kdyby to tak bylo, už jsou dávno pryč a žádné odbory k tomu nepotřebují. Jsem neskonale rád, že už nemám s LOK-SČL nic společného (dělával jsem v jeho hlavní kanceláři správce počítačů), protože za takového zaměstnavatele bych se do hloubi duše styděl.

Neustále slyším o zájmech pacienta a podobné žvásty… a přitom když jsem po více než čtyřech letech navštívil loni v prosinci pohotovost ve vojenské nemocnici, protože jsem si něco udělal s kotníkem a nemohl moc chodit, nikdo si mě tam ani nevšiml, příjem byl prázdný, i když se právě tam měli příchozí hlásit (zaplatit povinných 90 korun jsem ovšem musel ihned), zato z lékařského pokoje zněl bujarý smích a jen občas někdo prošel čekárnou (asi na záchod), jinak ti evidentně přepracovaní lékaři všechny pacienty bohorovně ignorovali, dokonce i pána s dost divoce pořezanou rukou, který seděl vedle mě. Po hodině čekání, když se nikdo ani nezeptal, proč tam jsem a co potřebuju, jsem to vzdal, zanadával si, odpajdal domů a nohu jsem si nakonec vyléčil sám. Na mou stížnost dosud vedení vojenské nemocnice neráčilo odpovědět – takže se zájmem pacientů se klidně jděte vycpat.

Já jsem taky vystudoval, taky dělám práci prospěšnou a potřebnou víceméně všem, taky mám malý plat (a mimochodem za přesčasy na rozdíl od lékařů neberu vůbec nic), ale nikoho s tím ani nevydírám, ani si nemyslím, že jsem víc než ostatní, že se beze mě neobejdou a že se celá cizina třese, až se uráčím tam pracovat.

Děkujeme, odcházíme? Pro mě za mě jděte klidně třeba do prdele, ale hlavně už si nechte ty vznešené kecy, když jde jen a jen o peníze.

Advertisement

Jedna odpověď do “Jděte třeba do…”

  1. Dôchodca Says:

    SuHLAS aj ine profesie nie su na tom najlepsie a neorganizuju protesty – vydieranie statu na ukor ostatnych obyvatelov

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s