Kulturní revue 2014 / 12 – 1

Tak se rok dobrých desek chýlí k závěru a myslím, že už nic převratného se v kultuře nestane – o Vánocích se konzumuje, nikoli tvoří… Ale i tak to byl dobrý rok (mluvíme-li o kultuře, jinak si tím zrovna jist nejsem).

Hudba
Skupinu Jablkoň moc neposlouchám, mívám z ní pocit jako z podnikové kapely blázince – tento pocit je iracionální, subjektivní a skupina za něj nemůže ani trochu. Dostal jsem však CD dua Půljablkoň, a když jsem ho poslechl (zpočátku ne zcela prost předsudku, jak to bude divný), měl jsem pocit, že jsem jim celou dobu křivdil a že to šílené není vůbec. CD “Půljablkoň – Němec & Puttnerová” (2014) je totiž (pro mě překvapivě) vynikající folk-jazzové album, nic šíleného, prostá instrumentace všem písním dělá jedině dobře, a přestože vypadají jednoduše, vím, že je to jen zdání, jaké umějí vyvolat jen ti, co opravdu umějí… Další předsudek jsem ku vlastnímu prospěchu překonal, když jsem si pustil nové album “Na Radosti” (2014), které vydala Aneta Langerová. Neměl jsem ji rád a nemohl jsem ji dlouho poslouchat… ale NĚCO se na této desce stalo, protože jednak je velmi zajímavá hudebně i textově, jednak mě už tak neirituje Anetina výslovnost… A titulní píseň je jedna z nejhlubších věcí, jaké jsem za poslední dobu slyšel. Takže se Anetě omlouvám, že jsem jí asi křivdil; jestli bude její další tvorba jako toto album, pak budu rád poslouchat i dál.

Půljablkoň - Němec & Puttnerová (2014)Aneta Langerová - Na Radosti (2014)

Jeden předsudek jsem ovšem nepřekonal: Der Marebrechst, což je ve skutečnosti výtvarník a tzv. všeuměl Petr Válek, který se dle svých slov věnuje jiné hudbě, tedy syrovým zvukům. Jeho “album”, lze-li CD takto vůbec nazvat, se jmenuje “Loony Long” (2014) a obsahuje zvuky, při jejichž poslechu není problém si např. vzít nůž a uříznout si hlavu… Ne, toto poslouchat či hodnotit neumím (možná mě PV prohlásí za pitomce, ale jeho CD se zvuky mi připadá opravdu nebezpečné, nebylo mi u něj vůbec dobře). Uzdravil mě Jaroslav Samson Lenk svým albem “Výběr z let 1986 – 1994”, optimistickým a hladkým albem, u kterého je dobře a klidno, což je pravý opak toho, co jsem slyšel předtím…

Der Marebrechst - Loony Long (2014)J. S. Lenk - Výběr z let 1986 - 1994 (1994)J. S. Bach - Mše H-moll (2CD, 2013)

Dostal jsem darem precizní nahrávku Mše H-moll Johanna Sebastiana Bacha. Nahrál ji orchestr Collegium 1704, který pod vedením Václava Lukse hraje od roku 1991 na dobové nástroje tak, jak své skladby JSB opravdu napsal (netušil jsem, že se častěji hrají v různých úpravách!). Collegium se ve své oblasti vypracovalo na světovou špičku a tak také zní i “Mass in B minor ” (2CD, 2013). Je to prostě jiný Bach – komorní, ale zároveň monumentální. Mohu-li při svých chabých znalostech Bacha a klasiky celkově vůbec něco usuzovat, pak soudím, že lepší nahrávku podobného žánru jsem možná nikdy neslyšel…

Půljablkoň Němec & Puttnerová 2014 ××××
Aneta Langerová Na Radosti 2014 ××××
Der Marebrechst Loony Long 2014 ?!
J. S. Lenk Výběr z let 1986 – 1994 1994 ××××
J. S. Bach Mše H-moll 2013 ×××××

Knihy
Přečetl jsem 6 knih. Číst je dobré. Petr Hrbáč patří mezi autory, které jsem neznal. “Tancovačka na předměstí” (2014) je sbírka povídek a je v ní řada více či méně nonsensových příběhů, které mají jednu zásadní chybu: nonsens jako prostředek je v pořádku, ale musí mít cíl; když je však cílem sám o sobě (jak mě zhusta při četbě napadalo), je zbytečný a nefunkční… S nonsensem pracuje i Jan Pelc, enfant terrible českého undergroundu – ovšem pracuje s ním dobře, v zájmu celku a výpovědi, a tak je kniha “… a golpotoni táhnou” (2002) čtivá a zajímavá, jen je nutno tzv. skousnout Pelcův literární brutalismus (srov. román “… a bude hůř”). Třetí – a je třeba říct, že je to náhoda, žádný cílený výběr – autor žonglující s nonsensy a všudypřítomnou hyperbolou se jmenuje Jan Rupp. Napsal tenkou knihu “Ostřinec” (2009), drsnou a doslova a do písmene černou (post)apokalyptickou vizi Ostravy, kde zkrachovalo docela všechno, co zkrachovat mohlo… zvědavý turista Boris nechápe, že i přesto (nebo právě proto) nelze tamním obyvatelům dávat zdarma nic, ani rady, nesmí se kritizovat ani vlastni špinavá nohavica a pivo je na příděl… Největší problém je odtamtud odjet.

Petr Hrbáč - Tancovačka na předměstí (2014)Jan Pelc - ... a golpotoni táhnou (2002)Jan Rupp - Ostřinec (2009)

Všech nonsensů, hyperbol i samoúčelností prostou knihu nabídl Milan Tesař: “Deník rodícího se otce” (2011) by se měl stát povinnou četbou všech, kdo říkají, že muži jsou bezcitní a ženská je na všechno sama… On muž často taky… a naprosto nejde o jakékoli povrchní (sebe)litování, ale o celé fungování světa, vztahu, rodiny… všeho. A nakonec jsem četl sbírku povídek různých autorů Panna nebo netvor – v ní povídky o tom, že leccos je jinak, než se zdá, o čemž se v různých souvislostech lze přesvědčit v dílech Ivana Binara, Miloše Urbana ad.

Milan Tesař - Deník rodícího se otce (2011)Panna nebo netvor (2004)Jaroslav Rudiš - Národní třída (2013)

Jaroslav Rudiš mě nezklamal nikdy – a nastalo se to ani při četbě jeho poslední knihy “Národní třída” (2013). Monolog (nebo spíše půldialog) mírně zabedněného posledního Římana, který chce spasit svět je četba dost smutná – o to smutnější, že takových lidí není málo. Na souvislost s Národní třídu nechť si každý přijde sám, některé věci není dobré ani slušné k autorovi prozrazovat…

Petr Hrbáč Tancovačka na předměstí 2014 ××
Jan Pelc … a golpotoni táhnou 2002 ×××
Jan Rupp Ostřinec 2009 ×××
Milan Tesař Deník rodícího se otce 2011 ××××
Jaroslav Rudiš Národní třída 2013 ××××
různí autoři Panna nebo netvor 2004 ×××

Filmy
Možná bych se měl stydět: viděl jsem totiž několik komedií. Ale má to řadu důvodů: abych nebyl sám (a smutný), abych u hýbacích obrázků nemusel myslet… a tak dále, a tak podobně. Ne že by to fungovalo – ale bylo to lepší než se nedívat na strop…

Taxi FR 1998 ××××
Taxi taxi FR 2000 ××××
Kladivo na čarodějnice ČSSR 1969 ×××××
Prci, prci, prcičky USA 1999 ×××
Prci, prci, prcičky 2 USA 2001 ×××
Prci, prci, prcičky 3 – Svatba USA / DE 2003 ×××

Pežotské filmy o marseilleském řidiči taxi Danielovi mám moc rád – a ani nevím, kolikrát jsem je už viděl (a uvidím). Taxi i Taxi taxi vycházejí z nejlepších tradic francouzské komedie (tupí policajti atd.) a ani 4 díly je nedokázaly vyčerpat – na třetí a čtvrtou část se rád brzo podívám.

Taxi (1998)Taxi taxi (2000)Kladivo na čarodějnice (1969)

Kladivo na čarodějnice jsem sledoval spolu s druhým ročníkem lycea v hodině dějepisu – a překvapilo mě, jak 45 let starý film působí i na tak mladé lidi… asi to s nimi není až tak ztracené… O filmu není snad třeba říkat nic – jeden z nejlepších českých filmů vůbec a jeho režisér Otakar Vávra nic lepšího nikdy nenatočil.

Prci, prci, prcičky (1999)Prci, prci, prcičky 2 (2001)Prci, prci, prcičky 3 - Svatba (2003)

Vzpomněl jsem si na Prci, prci, prcičky – a na to, jak před nějakými 15 lety vyvolaly přímo explozi různých teenagerských komedií. Nejhorší na filmech není obsah, ale český překlad – původní název zní American Pie a není ani z poloviny tak debilní jako český… Viděl jsem 3 ze 4 dílů, ten poslední si dám asi brzo (ano, koupil jsem si výhodný set 4 originálních DVD, takový jsem tragéd). Překvapilo mě vysoké hodnocení na ČSFD i fakt, že i mně filmy připadaly celkem zábavné, a tak jsem se dost dlouho zabýval myšlenkou, jestli jsem zblbnul, nebo zblbly novější filmy a tyto staré se tím pádem zdají méně pitomé… Hluboké úvahy se ale ke komediím stejně nehodí. Závěr: už jsem viděl i o mnohem horší filmy…

Advertisement

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s