Kulturní revue 2014 / 12 – 2

Jak jsem předpokládal, nic zásadně nového a převratného se v kultuře roku 2014 ve druhé polovině prosince – až na jednu výjimku, která je ale už z listopadu – nestalo. Kulturu však nedělají jen novinky, a tak žádná nouze nebyla…

Hudba
Team mám, jak známo, rád – a album lakonicky nazvané “X” (2004) je z těch nejlepších, takže když nevím co by, nejdu do OBI, jak se praví v jisté reklamě, ale pustím si třeba Team a vždy jsem spokojen. Dostalo se ke mně i CD skupiny Strunovrat; jmenuje se sice vznosně “Chlapec a moře” (2014), ale obsah tak vznosný není: je to takový konzumní folk s texty místy velmi neumělými a náladou nepříliš přesvědčivou, je však znát, že tomu, co zpívají, oni sami věří (a tak to má být).

Team X 2004 ××××
Strunovrat Chlapec a moře 2014 ××
Dire Straits Communiqué 1979 ×××××
Dire Straits Brothers In Arms 1985 ×××××
Dire Straits On The Night 1993 ×××××
Stromboli Fiat Lux! 2014 ×××××

Robert Smith z The Cure v jakémsi rozhovoru kdysi prohlásil, že Dire Straits jsou nejhorší skupinou na světě; proč to řekl, nevysvětlil, a ani po letech nechápu, co ho k takovému prohlášení vedlo. Podle mě jsou DS totiž naopak jedni z nejlepších… Poslouchal jsem jednak “Brothers In Arms” (1985), slavné překrásné album, kde nechybí a nepřebývá ani jediný tón, jednak živák “On The Night” (1993), z něhož přímo sálá vše, co se mi na DS i Marku Knopflerovi sólově tak líbí, tedy nadšení ze hry, dokonalá technika (mimochodem zajímavá a netypická, protože Mark je jeden z mála kytaristů, kteří hrají na elektriku prsty, bez trsátka) a též nálada, kterou umějí svými písněmi vyvolat (Robe, sorry, nic z toho se o The Cure takto bez výjimky tvrdit nedá a nikdy nedalo!). A nakonec jsem na talíř gramofonu položil “Communiqué” (1979), originální vydání z vydavatelství Phonogram/Vertigo, které jsem měl pod stromečkem od bratra… A poslouchal jsem…

Dire Straits - Communiqué (1979)Dire Straits - Brothers In Arms (1985)Dire Straits - On The Night (1993)

Zmiňovanou výjimkou v nenovinkovém období je CD “Fiat Lux!” (2014), kterým se po 25 letech vrátila skupina Stromboli. Michal Pavlíček i Bára Basiková se na návrat přichystali opravdu dokonale – nejen hudebně, ale hlavně textově. “O čem a jak zpívat?”, ptal se MP v rozhovoru – ale pak objevil texty Vlastimila Třešňáka a bylo vymalováno, k jeho hudbě sedí zcela dokonale. Pro mě česká rocková deska roku 2014 – a název samozřejmě znamená Budiž světlo, o žádného luxusního fiata opravdu nejde, nešlo a nepůjde…

Strunovrat - Chlapec a moře (2014)Team - X (2004)Stromboli - Fiat Lux! (2014)

Knihy
Přečetl jsem mystický (a místy snad až příliš za vlasy přitažený) příběh, který se jmenuje “Ztracená brána” (2012) a napsal ho Arnošt Vašíček. Tajemství pražského podzemí mě lákalo už dávno, o některých místech jsem se dozvěděl i něco nevymyšleného, ale celkově – a literárně – jde o průměrně zábavnou i průměrně dobrou knihu (až to tak nezní, je to v podstatě pochvala); podle knihy byl natočen i TV film (neviděl jsem).

Arnošt Vašíček Ztracená brána 2012 ×××
Miloš Urban Hastrman 2001 / 2014 ××××
Hana Křivánková Něco málo 2014 ×××
Jiří Toman Fotografie 2013 ××××

Miloš Urban znovu vydal svůj zelený román “Hastrman” (2001 + 2014) a docela jsem se bavil, protože čím je příběh divnější, tím líp ho umí MU vyprávět; přestože jsem knihu už kdysi četl, mnohé jsem zapomněl, a tak jsem ji četl jako polonovinku. Miniknížečku “Něco málo” (2014) sama vydala a především nakreslila Hana Křivánková – jde o útlou sbírečku dosti nápaditých kreslených vtipů  (ale jak známo, kreslené vtipy nejde vyprávět). Prohlížel jsem také výstavní katalog s všeříkajícím názvem “Fotografie” (2013), který byl vydán k výstavě ve Východočeské galerii. Jiří Toman se narodil roku 1924 a zemřel 1972 – jeho fotografie nesou krásné dobové poselství, jen je škoda, že nebyly v katalogu mnohem lépe vytištěny, určitě by si to zasloužily…

Arnošt Vašíček - Ztracená brána (2012)Miloš Urban - Hastrman (2001)Hana Křivánková - Něco málo (2014)Jiří Toman - Fotografie (2013)

Filmy
Viděl jsem 8 filmů různých žánrů, proveniencí i kvalit – takže souhrnné hodnocení mě ani nemůže napadnout…

Osmy ČR 2014 ×××××
Tři bratři ČR / DK 2014 ×
Křídla Vánoc ČR 2013 ××××
Prci, prci, prcičky 4 – Školní sraz USA 2012 ×××
Jak básníci neztrácejí naději ČR 2003 ×××
Antonyho šance ČSSR 1986 ××××
Taxi 3 FR 2003 ××××
Dárek z lásky USA / CAN 2004 ××

Osmy nejsou (jen) o zubech, ale o zatuchlé době přelomu 70. a 80. let v Československu – a za dlouhou dobu je to nejpovedenější TV film, co jsem viděl; nechtěný podpis Charty 77, zničený byt, divná práce atd. – vše ve filmu má svůj důvod i své místo a tak to má být. Pohádky vůbec moc nemusím, ale Tři bratři jsou vyložená ztráta času – a v kině jsem měl dojem, že jednak Svěrákům došly peníze, a tak museli honem něco vyvinout, jednak že film vznikl zejména proto, aby v něm Svěrák senior mohl moudře promlouvat jakožto vypravěč. Křídla Vánoc jsem původně ani vidět nechtěl, ale dal jsem na doporučení a dobře jsem udělal – film není (nemá být) nijak hlubokomyslný, ale je uvěřitelný a viděný v dobré době se může hodně trefit do srdce… Prci, prci, prcičky 4 jsem zhlédl jen proto, že měly na ČSFD až nepochopitelně vysoké hodnocení na to, že je to už počtvrté nastavovaná kaše – a kupodivu mě film o školním srazu docela bavil a nemůžu tvrdit, že to je vyložený průšvih; místy je dokonce velmi zábavný (!).

Tři bratři (2014)Křídla Vánoc (2013)Prci, prci, prcičky 4 (2012)Dárek z lásky (2004)

Jak básníci netrácejí naději jsem viděl (pokolikáté už?), když jsem po zprávách zapomněl vypnout TV – zaujala mě titulní píseň o tom, že ve 40 to už nemusí být žádná velká legrace (citováno volně), a tak jsem se díval; film je moc dlouhý, někdy jsou dialogy velmi křečovité, zato jindy se blýskne cosi z toho, čeho jsou první 3 filmy o básnících plné – vtipu, nápadu a nadhledu – a jestli básníci neztrácejí naději, já ji ztrácím třeba 10× denně, takže jsem při závěrečných titulcích byl rád, že jsem se zas jednou podíval. Velmi zajímavým počinem je Antonyho šance, film Víta Olmera, který je v 90. letech podepsán pod největšími zvěrstvy české kinematografie (Playgirls), leč v 80. letech točil filmy zcela jiné úrovně – tento je o mladíkovi, jenž se snaží zachovat si čistou duši i v prostředí, kde je normální krást či podvádět, navíc se snaží vychovat svou dceru tak, aby z ní byl slušný člověk (že na něj čeká řada nástrah, je více než jisté). Taxi jsou pro mě filmy povinné a je to povinnost velmi příjemná – i třetí díl zachovává to nejlepší, co ve francouzských komediích bývá, a tak jsem se i tentokrát (a poněkolikáté) bavil. Dárek z lásky mě ničím nepřekvapil, ani nemohl – je to prostě americký vánoční film – má slabý scénář a je celý předvídatelný, ale až u něj jsem si uvědomil, že záleží i na tom, s kým a kdy a proč se díváme; čistě filmově je to odpad, ale to odpoledne bylo pěkné.

Taxi 3 (2003)Jak básníci neztrácejí naději (2003)Antonyho šance (1986)

Nic nového (a ani starého) letos už neuslyším, nepřečtu ani neuvidím…

Advertisement

2 komentáře do “Kulturní revue 2014 / 12 – 2”

  1. MS#, DĚKUJI za celoroční práci s Kulturní revue. Zvlášť dnes je to v podstatě jediná radost, které se mi dostalo, a našla jsem si v ní tentokrát mnoho, co jsem sama slyšela, viděla či četla… Děkuji!!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s