Kulturní revue 2015 / 03 – 1

Nejhorší (resp. nejtěžší) je úvod, proto ho tentokrát vynechám, úvodní moudro nikomu chybět nebude (stejné žádné nemám), a jdeme rovnou na věc, resp. věci.

Hudba
Občas si něco zazpívám, ale netančím nikdy – zato Slávek Janoušek v názvu alba “Tancuj a zpívej” (1997) vyzývá k obojímu, přestože album není taneční (naštěstí…!); je naopak plné závažných textů o ztrátách, setkáních a běhu času. Slávkova typická kytarová hra je zde doplněna o cimbálovku (!) a dohromady to zní nepodobně čemukoli, takže prostě typický SJ. Dal jsem si ještě “Nestíhám” (2007), kde Slávkovi sekunduje víceméně rocková kapela, a ani tady mě nenapadá, co bych mu vytkl.

Slávek Janoušek - Tancuj a zpívej (1997)Slávek Janoušek - Nestíhám (2007)Jen tak & Mirka Savčuková - Biograf (1995)

Dávno neexistující liberecká kapela Jen tak vydala “Biograf” (1995) a v polovině 90. let to byla svého druhu senzace, protože takový moderní pop-folk tehdy nehrál vlastně nikdo (ostatně Jen tak sbírali jednu cenu za druhou), hlas Mirky Savčukové byl (je) výborný a celá kapela se pro mě stala velmi příjemným znovuobjevem. Dostal jsem i demonahrávky z roku 2007, kdy se kapela na chvíli vrátila, a bavilo mě to všechno úplně stejně moc. Škoda, že o 2 roky později skončili (prý) nadobro…

Pavol Habera - To sa stáva (2006)Alo Trio Band - Eponym (2015)Jaroslav Olin Nejezchleba - Noční lov (2010)

V rozpoložení egotragickém (je škoda, že tento tak dobře znějící termín pro stav “chudák já” ve skutečnosti neexistuje!) pomohl Pavol Habera; prohlásil, že “To sa stáva” (2006), a hned bylo aspoň o něco lépe, jeho tvorbu mám rád a důvody znovu opakovat nebudu, už jsem to všechno řekl. Novinkou pro mě je Alo Trio Band, ženské jazzové trio s hudbou Jana Volného a texty Vlastimila Třešňáka, takže zas jednou umění, jež není jen tak nějaké zboží. Album “Eponym” (2015) je vynikající. Od věci, na níž se jakkoli podílí VT, ani nic jiného očekávat nelze – a Martina Menšíková, Natálie Řehořová i Pavla Stránská zpívají skvěle. V poslední písni se ozve i hlas VT, a ačkoli na albu postrádám dvě písně, na které jsem se těšil (zejména “Slowly”), bezpodmínečně tento počin chválím. I Jaroslav Olin Nejezchleba mě potěšil, i když album “Noční lov” (2010) novinka není. Album nahrál Olin jen s Norbim Kovácsem a zní příjemně a uvěřitelně, je to jakási zpověď a jsem rád, že jsem ji slyšel a vnímal.

Roxette - The Ballad Hits (2CD, 2002)Motörhead - Aftershock (2013)

Roxette mám rád od prvního okamžiku, co jsem je slyšel. Protože jsem ale chtěl něco klidného, poslechl jsem si “The Ballad Hits” (2CD, 2002). Na druhém disku jsou 4 novinky, jinak je to výběr, ovšem sestavený a remasterovaný tak, že jsem poslouchal rád a budu brzo opět. Švédský severní klid rázně uťal anglický stroj jménem Motörhead, mašina, která jede už 40 let se stejnou energií a která i na albu “Aftershock” (2013) válcuje všechno a všechny od prvního do posledního tónu. Některé věci by se prostě měnit neměly…

Slávek Janoušek Tancuj a zpívej 1997 ×××××
Slávek Janoušek Nestíhám 2007 ×××××
Jen tak Biograf 1995 ×××××
Jen tak Demo 2007 ××××
Pavol Habera To sa stáva 2006 ××××
Alo Trio Band Eponym 2015 ×××××
J. O. Nejezchleba Noční lov 2010 ×××
Roxette The Ballad hits (2CD) 2002 ×××××
Motörhead Aftershock 2013 ××××

Knihy
V oblasti četby jsem si vlastní vinou nachystal rovnou 2 těžké nervové otřesy. Půjčil jsem si knihy o ženských psychologických dramatech a bylo to hrozné, drama žádné, nuda obrovská – a ani jednu z těch hrozných knih jsem nemohl dočíst a ani jsem se nesnažil, nestojí to za to. Táňa Keleová-Vasilková má “Srdce v temnotách” (2010) a Američanka Joy Fieldingová zas dopadla “Až na dno” (1994) – obě svorně tvrdí, že je strašné, že zlý muž opustí chudáka ženu, ale ona to zvládne, překoná vše a je si vědoma své ceny. Shrnout to lze taky tak, že slepice autorky píší pro slepice čtenářky, filmy by jistě byly komerčně úspěšné a mohla by je uvést TV Prima, tam tenhle odpad rádi. Jestliže někdo vidí drama v tom, zda si začít s kolegou z práce, nebo raději s trenérem tenisu (pomsta nezvedenému manželovi), případně jaké si vzít šaty, pak ho (ji) nelituji, dobře mu (jí) tak.

Táňa Keleová-Vailková - Srdce v temnotách (2010)Joy Fieldingová - Až na dno (1994)Martin Amis - Věnováno Ráchel (2008)Arnaldur Indridason - Oběť (2012)

Uzdravil mě Josef Moník. Prohlásil “Neser bohy” (2004) a v povídkách vyprávěl o divných a divnějších figurkách před- i porevoluční Prahy, byly to příběhy téměř hrabalovské a nebýt jistého nesouladu mezi formou a obsahem (styl mi občas ne zcela seděl), bavil bych se ještě lépe. Co je ale zásadní: na rozdíl od předchozích kňych se této sbírce dá věřit… Po mnoha letech jsem zase četl “Zapisovatele otcovský lásky” (1998) a je třeba říct, že zde Michal Viewegh projevil nevšední pozorovací talent, který v jeho – zvláště pozdějších – dílech občas postrádám. Dobrá je i práce s jazykem, každý zapisovatel se totiž vyjadřuje jinak, což ho také samo o sobě charakterizuje. Stejný typ nepřímé charakteristiky použil také Martin Amis v deníku dvacetiletého Charlese Highwaye, kluka z tzv. lepší rodiny. “Věnováno Ráchel” (orig. 1973, česky 2008) je o tom, že děti lepších rodin často bojují s přehnanými očekáváními rodičů a je jim z toho nedobře… Psáno jest hutným stylem a malým písmem, a tak se tato napohled útlá kniha čte dlouho.

A nakonec výlet na Island: Arnaldur Indriđason je samozřejmě autor detektivek (píše na severu někdo něco jiného?) a “Oběť” (2012) se mi i přes některé ne zcela pochopitelné islandské zvláštnosti (všichni si zde tykáme a oslovujeme se křestními jmény) dost líbí, mimo jiné proto, že připouští myšlenku, že tzv. oběť si svůj trest, tj. ne zcela pěknou smrt, zasloužila… A ještě jedna malá zajímavost: regálová signatura knihy v Městské knihovně není IND podle příjmení, ale ARN dle křestního jména – že by nějaký knihovnický vtípek…?

Táňa Keleová-Vasilková Srdce v temnotách 2010 ×
Joy Fieldingová Až na dno 1994 ×
Josef Moník Neser bohy 2004 ×××
Michal Viewegh Zapisovatelé otcovský lásky 1998 ××××
Martin Amis Věnováno Ráchel 2008 ××××
Arnaldur Indriđason Oběť 2012 ××××

Filmy
Nula, zero, nic… Vcelku často jsem se díval na TV, ale většinu toho času byla vypnutá.

Reklamy

2 komentáře to “Kulturní revue 2015 / 03 – 1”

  1. Dobrý den, děkujeme za Vaše hezké hodnocení našeho CD Eponym a jen jsem Vám chtěla napsat, že píseň Slowly vyšla jako bonus na samostatném neprodejném singlu (ráda Vám ho pošlu) a zároveň jsme při křtu CD představili i videoklip k písni… podívat se můžete zde: https://www.youtube.com/watch?v=FAl7s39T3Qw Která byla ta druhá píseň, která Vám na CD scházela? Mějte se hezky. Martina Menšíková

    • Dobrý den, díky za reakci i nabídku! Klip se mi líbí velice, stejně jako CD.
      Ta druhá „chybějící“ píseň je taková trochu chiméra – ještě před vydáním Eponymu jsem četl na webu Alo Tria všechny texty a byl tam jeden, kde byl verš o nonstopu na Vypichu… ale můžu se plést – jestli ano, omlouvám se za omyl; teď tam každopádně už není, název písně nevím. Slowly je však bez diskuse :-). Ať Vám to hraje a žije…!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s