Kulturní revue 2015 / 07 – 2

Kulturní trivium nezní číst, psát a počítat, ale číst, vidět a slyšet… což je dobře, hlavně to počítání mi v kultuře opravdu nechybí…

Hudba
Nic moc tradičního, ale jak se to vezme – přece každá tradice má někde svůj začátek. A tak jsem poslouchal Sarah Connor, německou popařku, které jsem snad od začátku její kariéry nemohl přijít na jméno, umělý a pitomý pop mě dost těžce popuzoval a odpuzoval – letos se však něco stalo… První německy zpívané album “Muttersprache” (2015) mělo tak nadšené recenze a z nuly stanulo na špici německé hitparády, že jsem si řekl, že Sára dostane ještě jednu šanci, poslední z posledních… dolní čelist mi po prvním zběžném poslechu spadla až kamsi na zem a tam už zůstala… to album je vynikající! Pop – jenže uvěřitelný, z velké části akustický, texty nikoli pitomé jako dosud snad úplně vždycky, vypadá a zní jinak, nepoměrně lépe, jako by odpadlo všechno pozlátko… a hele, ona si ty písničky píše sama…! Sáro, omlouvám se Ti za Tvé doživotní odsouzení – umíš zpívat, psát, myslet a tak dále, zkrátka vše, co jsem Ti dlouhá léta upíral, mýlil jsem se a rád svůj omyl přiznávám. Měl jsem nezvyklou potřebu cosi v tomto duchu Sáře i napsat, což jsem německy (!!!) provedl a ona odpověděla (!!!), že das ist sehr schön von dir, to se podívejmeMelissa Horn je ze Švédska a u nás ji asi zná málokdo – ke své škodě, nutno říct. Co hraje, to si sama napíše… a zní to tak, že věřím všemu. Její album “Om du vill vara med mig” (2013) mám rád – a mimochodem, název znamená jestli chceš být se mnou. Odpověď? Ja! A více takových protože dobrého není nikdy dost

Sarah Connor - Muttersprache (2015)Melissa Horn - Om du vill vara med mig (2013)

Metallica není žádná holka z ciziny, ale zlé zvíře… i to je možno mít rád, dokonce hodně. Album “… And Justice For All” (1988) je možná nejlepší opus této sanfranciské tlupy a nářez nejspíš mnohem větší než novější desky, tady se ještě zlobili hodně a nebyli popovými hvězdami (to totiž rocku nikdy nedělá dobře). A nakonec, v autě v noci a pak ještě jednou doma, zněl “Waltz” (1999), CD tria Viktorin – Táborská – Markytán… tedy jádra dávného AG Fleku. Sešli se po letech a nahráli album, které mezi kopečky českého folkrocku ční jako velehora… Skvělé, krásné a … asi neopakovatelné.

Metallica - ... And Justice For All (1988)Viktorin + Táborská + Markytán - Waltz (1999)

Sarah Connor Muttersprache 2015 ×××××
Melissa Horn Om du vill vara med mig 2013 ×××××
Metallica … And Justice For All 1988 ×××××
Viktorin + T. + M. Waltz 1999 ×××××

Knihy
Jiří Slavíček je letenský rodák a patriot… a kromě toho všeho jeden z mála autorů, kteří se umějí i na otřesnou dobu 50. let dívat dětskýma očima, vrátit se do svého dětství a napsat uvěřitelnou, chytrou a milou knihu – takový je román “Lampionový průvod” (2006), který jsem četl už podruhé a stejně rád jako poprvé… Pak mi v knihovně padla do oka malá sbírka povídek Nauč mě milovat (2010) od různých autorů. Velmi dobré, ani jediná povídka nebyla hloupá nebo neupřímná, všemu jsem věřil a věřit chtěl… jen naučit se zrovna tohle nedá – a právě o tom je celá ta malá kniha s velkým tématem…

Jiří Slavíček - Lampionový průvod (2006)Nauč mě milovat (2010)Tereza Boučková - Boží a jiná muka (2010)Tereza Boučková - Šíleně smutné povídky (2013)

Tereza Boučková je autorka drsná, jemná, vtipná, jak je zrovna třeba. Četl jsem “Boží a jiná muka” (2010), knihu s podtitulem Fejetony o lásce ke kolu, čehož jsem si popravdě řečeno všiml až doma; nejsem si jistý, že bych si nějakou cykloknihu půjčil. Jenže fejetony nejsou o kole, ale o lidech a životě, jsou to krátké mikropříběhy a to je dobré, když autorka umí psát jako TB. “Šíleně smutné povídky” (2013) jsou především silný citový nářez, pro postavy i pro čtenáře… a pro mě dozajista nejsilnější červencová kniha. Děkuji.

Jiří Slavíček Lampionový průvod 2006 ××××
různí autoři Nauč mě milovat 2010 ××××
Tereza Boučková Boží a jiná muka 2010 ××××
Tereza Boučková Šíleně smutné povídky 2013 ×××××

Film
Grandhotel (2006)Opět jenom jeden – a byla to volba zvláštně motivovaná, nestává se mi to nijak často. Díval jsem se totiž kdesi na mraky a vzpomněl si na antihrdinu Fleischmanna a Grandhotel, tedy na film Davida Ondříčka dle knihy Jaroslava Rudiše, a tak jsem se díval znovu a zas (pokolikáté už?) zjistil, že některé komedie nejsou veselé, i když tragédií jejich příběh také není… Takovéto filmy jsou dobré hlavně k tomu, aby – když je člověku smutno a takovýto film si vybere – pak bylo sice smutno pořád, ale nějak lépe.

Grandhotel 2006 ××××

Dnes vše. Alles für heute & idag är det allt…

Reklamy

2 komentáře to “Kulturní revue 2015 / 07 – 2”

  1. Tato Revue (čekala jsem na ni, těšila se, dočkala se a byla překvapená, jak dobře lze psát, když „se“ to umí – četla jsem zatím dvakrát) zaslouží velkou pochvalu, protože jednak JE o něčem, co mi něco říká, ale hlavně je nabitá dobrou energií… Tedy proč píšu tento komentář? Protože chci poděkovat autorovi, že se na to třeba nevykašlal a já si mohla dát místo zmrzliny báječnou, úžasnou… Kulturní revue. D Ě K U J I !!! D a n k e !!! Merci! Ringraziare!… etc.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s