Kulturní revue 2015 / 08 – 2

Sice o den dříve, ale kultura se hodí spíše k neděli než k pondělku, ten jeden den už stejně nic nezmění… Děkuji také všem, kteří mi věnovali cokoli kulturního, protože bez nich bych se k některým věcem asi vůbec nedostal.

Hudba
Melissa HornPřevratné novinky se nekonaly, protože jednak jsou prázdniny a nic moc nevychází (snad jen letní filmové hity, které si nechám ze sebezáchovných důvodů velmi rád ujít), jednak jsem žádné novinky ani moc nehledal, jsa zcela spokojen s tím, co ke mně přišlo samo… Především mě stále drží Melissa sjukdom, tj. poslech čehokoli, kde je Melissa Horn, jsem z tý holky nemocnej (mimochodem – sjukdom se čte chýkdom a znamená to nemoc) – ale o tom jsem psal minule a není nic, co bych k tomu dodal.

Bon Jovi mají novinku a jmenuje se “Burning Bridges” (2015). První CD bez Ritchieho Sambory není tak docela klasická studiovka, jsou to spíš různé dodatky, písně dříve nedokončené nebo dokončené a nevydané, takže se RS na desce je, dokonce i jako autor, několik písní je i nových. A protože pálení mostů nikdy není žádný festival humoru, není ani toto CD žádná juchárna. Někteří vytýkají BJ, že vyměkli, ale mně to nevadí – nadále staví na silných melodiích i sloganech a jsou dny, kdy je přesně toto potřeba. Velmi starý materiál vydali S. Janoušek a L. Vondrák – “Koncert z pásku 1985” (2009) kdysi v Litvínově nahrál Jan Brož, tedy pozdější zakladatel a šéf skupiny Devítka. Je to album pro skalní fandy, což asi jsem, protože zvukově je to hodně jinde, co taky z kazeťáku na baterky může vylézt… ale atmosféra koncertu i neutuchající nadšení SJ z živého hraní jsou zachyceny dokonale. Nakonec jsem objevil metodu poslechu, která fungovala spolehlivě – pustil jsem v jedné místnosti a přemístil se do druhé, šum zmizel a přicházel jen koncert… A Ivan Hlas se mi připomněl albem “Vítr ve vlasech” (2014), které jsem dostal loni k narozeninám a které od té doby poslouchám velice často a stejně často na něj myslím, jak je skvělé a jak moc mi říká…

Bon Jovi - Burning Bridges (2015)Ivan Hlas - Vítr ve vlasech (2014)Janoušek a Vondrák - Koncert z pásku 1985 (2CD, 2009)

Melissa Horn cokoli kdykoli ×××××!
Bon Jovi Burning Bridges 2015 ××××
Janoušek + Vondrák Koncert z pásku 2009 ××××
Ivan Hlas Vítr ve vlasech 2014 ×××××

Knihy
Pamatuji si dobře na autobusy Karosa Š 11, tudíž jsem o nich s chutí pročetl vynikající knihu “Autobus Karosa Š 11” (2013). Napsal ji Martin Harák, a přestože jde o inženýrskou literaturu, nelze jí vytknout vůbec nic jazykově ani jinak. Pak zas Švédsko a Lars Kepler, jenž žádný Lars není, protože je to autorská dvojice a její pseudonym, ale to je jedno. “Stalker” (2015) je další případ, kde klíčovou roli hraje Joona Linna, Fin ve službách švédské kriminálky (to zde docela neplatí), kniha výborně graduje a kazí ji “jen” podivný překlad, resp. spíš jazykový necit, jímž se vyznačuje překladatelka nebo nakladatelský editor, možná oba… i tak jde o detektivní nadprůměr, o tom není pochyb.

Martin Harák - Autobus Karosa Š11 (2013)Martina Trchová - Deníky z Ladakhu (2015)

Martina Trchová je písničkářka a taková multiumělkyně – píše, hraje a maluje… a taky byla ve škole v indické části Tibetu jako dobrovolnice. Z tohoto pobytu vznikly “Deníky z Ladakhu” (2015), kniha a CD, bohatě ilustrovaná publikace, která představuje leccos v jiném světle. Je dobré číst, přemýšlet a pak si pustit přiložený disk… Jistá fragmentálnost (což je u deníků běžné a vlastně vzhledem k metodě jejich vzniku nutné) je charakteristická i pro knihu “Když milujete muže” (1995), již napsala Tereza Boučková. Je to vlastně pocitová mozaika vztahů, myšlenek a událostí z doby nedávno minulé (platilo při vydání v roce 1995, teď je to už doba dávná, ale některé věci jsou neměnné).

Lars Kepler - Stalker (2015)Tereza Boučková - Když milujete muže (1995)

Martin Harák Autobus Karosa Š11 2013 ××××
Lars Kepler Stalker 2015 ××××
Martina Trchová Deníky z Ladakhu 2015 ××××
Tereza Boučková Když milujete muže 1995 ××××

Film
Cesta kolem mé hlavy (1984)Vzpomněl jsem si z ničeho nic na Ondřeje Havelku v blázinci a tím tedy na film Cesta kolem mé hlavy, který mě bavil kdysi dávno a bavil mě i teď, zejména faktem, že v léčebně byli největší blázni terapeuti… jak to možná bývá, ale nevím, v blázinci jsem zatím nebyl, jen na návštěvě. Je ovšem dost velká škoda, že nejsou víc prokresleny další postavy, jsou tam jakoby do počtu, což se myslím ve filmu ani jinde dít nemá…

Cesta kolem mé hlavy ČSSR 1984 ××××

… a to je prosím vše.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s