Kulturní revue 2015 / 09 – 1

První polovina září je většinou spíš pracovní než kulturní období, ale i v této době jsem něco slyšel a četl. Jen ty filmy mi pořád nějak nejdou

Hudba
Michal Prokop se ve formaci Framus Five vždy obklopoval vynikajícími hudebníky (Skoumal, Andršt…) a zpíval špičkové  texty (mj. Šrut, Merta, Kainar), sám je vynikající hudebník i zpěvák, a tak je logicky celá tvorba výborná (opravdu nevím o ničem, co by byť jen nebylo ono) – a nejinak je tomu v případě posledního CD zvaného “Sto roků na cestě” (2012).  Trochu se bilancuje, trochu věří, že není konec, ale co je hlavní – pořád se skvěle hraje, píše i zpívá. A to je hlavní.

Podobně kvalitní značkou jsou dlouhá léta také Batři Ebenové. Jejich “Čas holin” (2014) jsem si loni pořídil hned v den vydání na CD – letos jsem ale dostal také LP, a tak jsem vyndal černé kolo z černého obalu, položil na gramofon a konečně plně docenil analogovou nahrávku, jaké se dnes – až na výjimky, jakou je tato – už skoro nedělají. Že jde o skvěle zahrané i nazpívané výtečné písně, je zbytečné opakovat – kdo slyšel, ví.

Michal Prokop - Sto roků na cestě (2012)Bratři Ebenové - Čas holin (2014)

Poslouchal jsem také dvě zcela čerstvé novinky – a dospěl k poznání, že víc lišit se snad už ani nemůžou… Desáté album skupiny (či spíše už orchestru) Sto zvířat “Ministerstvo mýho nitra” (2015) je od první do poslední vteřiny hudebně i textově (Tomáš Belko je básník!) vynikající, kromě toho ale také až neuvěřitelně zábavné, na poslech lehké, ale při každém dalším poslechu lze najít nějakou novinku. Zvířata, děkuji!!!

Druhá novinka je ovšem otřesná! Že se Daniel Landa zbláznil, jsem si všiml, už když začal blábolit cosi o kouzelníku Žitovi 44; nyní vydané CD “Žito” (2015) je tak neskonale blbé, až jsem pochyboval, je-li to vůbec možné – dal jsem mu dokonce i další šanci a poslechl si ho 2×… Víckrát nelze (CD jsem vrátil jeho prý šťastnému majiteli). Hudebně, textově i ideově, lze-li o něčem takovém v této souvislosti vůbec mluvit, je to katastrofa a směšně patetický blábol, ale bát se netřeba: album jistě bude komerčně velmi úspěšné. Landa totiž vždy cílil na primitivy slyšící na patos, jednoduché recepty na všechno (Landova hudba je stejná), na symboly, jimž nerozumějí, a fyzickou sílu, kterou často nemají ani ve snu, a padající na zadek při exaltovaných proklamacích rádobyidejí – zabedněnců byl vždy spíš nadbytek než nedostatek, a tak si všichni CD pořídí a nikomu z těch poslouchajících plešvlastenců určitě nebude vadit třeba takový detail, že v písni “Neklidné nebe” jejich velekněz velebí Jana Lucemburského jako skvělého krále a rytíře, aby ho hned v té následující (“Král Karel”) zkritizoval, že českou zemi nikdy neměl rád…

Pitomé, a tak tedy raději “pomalu malujeme runu / raido má původ velmi starý / zpěvem si nakloníme lunu”, bla bla, elecepelecedopekelce, “dech je duch a duch je vzduch”, pseudomystika jak od Heinricha Himmlera… Hodí se absolutně všechno, i opěvování run (no a co, prostě písmena), jež ovšem – ach, jaká náhoda – souvisejí víc s pomatenou náckovskou (navíc většinou ukradenou) symbolikou než s českými dějinami. A když pak v písni “To je válka!” hostující metrosexuálek Noid Bárta freneticky huláká (nevěřím mu ani slovo), že “chcípnou tu dneska v blátě / kurva / tohle je boj” a že “hrůzou oněmíš”, musel jsem se smát už nahlas.

Sto zvířat - Ministerstvo mýho nitra (2015)Daniel Landa - Žito (2015)

Michal Prokop Sto roků na cestě 2012 ×××××
Bratři Ebenové Čas holin 2014 ×××××
Sto zvířat Ministerstvo mýho nitra 2015 ×××××
Daniel Landa Žito 2015 ×

Knihy
Četba tak rozmanitá nebyla, ale zase jsem u ní nemusel prožít těžký nervový otřes jako u opusu Daniela Landa (knihy snad šmarjá nepíše), což je dobře, jeden šok za 2 týdny bohatě stačí. Petr Petříček napsal knížečku “O ženách, mužích a skřítcích v hlavě” (2011) a myslel to asi i dobře, jenže … jenže představit si city a myšlenky jen jako činy skřítka v hlavě mi prostě nešlo (a nemusí to být chyba autora)… Některé ženy naopak píší tak, že nemám problém se vžít do jejich světa i myšlení (!) – třeba Lucy Diamond, která v knize “Kavárna na pláži” (2015) dává nahlédnout do duše jedné z mnoha britských Bridget Jonesových; tato si nepíše deník, ale její příběh je uvěřitelnější, včetně dobrého konce…

Petr Petříček - O ženách, mužích a skřítcích v hlavě (2011)Lucy Diamond - Kavárna na pláži (2015)Sarra Manningová - Nemožná holka (2013)David Lagercrantz - Dívka v pavoučí síti (2015)

Sarra Manningová je taky Angličanka a taky píše o ženách, jenže její “Nemožná holka” (2013) není trdlo, jak by se mohlo z titulu zdát, ale spíš nesnesitelná glosátorka, které se stane to, co se takovým holkám stává: zamiluje se to toho, koho nesnášela (dobře jí tak, samozřejmě); napsáno dobře a chytře. Lisbeth Salanderová je též nesnesitelná holka, ale pro změnu ze Švédska. Vymyslel (?) ji Stieg Larsson a udělal z ní duši fenomenální trilogie Milénium – jenže Larsson bohužel předčasně zemřel (mluví se sice o rozpracovaném čtvrtém dílu, ale spíše to bude zbožné přání fanoušků než realita, už by dávno vyšel, kdyby existoval)… ať tak či onak, pokračování se ujal David Lagercrantz, renomovaný autor, jenže “Dívka v pavoučí síti” (2015) má přece jen jednu chybu: není od Stiega Larssona… a tak ani velmi nadprůměrný thriller ani jeho dobrý autor nemohou překonat fakt, že hackerka Lisbeth Salanderová a novinář Mikael Blomkvist odjakživa a navždy patří Larssonovi, nikoli Lagercrantzovi. Marný, leč se ctí vedený, boj.

Petr Petříček O ženách, mužích… 2011 ××
Lucy Diamond Kavárna na pláži 2015 ×××
Sarra Manningová Nemožná holka 2013 ×××
David Lagercrantz Dívka v pavoučí síti 2015 ××××

Filmy
0.

Runám zdar a na shledanou příště…

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s