Kulturní revue 2015 / 09 – 2

Psaní o kultuře, a nezřídka dokonce o nekultuře, přece není kultura! – to mi napsal jistý čtenář, ale já to vnímám přesně opačně. Kultura je vše: nejen ona sama o sobě, ale i to, jak ji vidíme, slyšíme, cítíme, vnímáme, i jak o ní pak mluvíme. Kultura jsme my – nebo bychom měli být a chtít být

Hudba
Vytáhl jsem po nějaké době album “Noční chodec” (1988), pod kterým jsou  podepsáni Ivan Hlas & Nahlas – a ano, už tehdy dávno bylo vše jasné: městská poetika, sem tam nějaké to reggae, věci viděné očima za kulatými brejličkami, kouzlo všednosti, která je všední jen zdánlivě. Ani těžce přiblblý režim 80. let na tohle nedosáhl, přestože jinak byl jeho vliv devastující – a co hůř, na některých lidech spáchal nevratné škody. Zde ne! Jiné dobré osmdesátky jsou až ze zámoří – holky z The Bangles se přihlásily s digitálním (pouze download) albem “Ladies and Gentlemen… The Bangles!” (2014), na kterém je krom prvních singlů i EP, jež nebylo od roku 1984 nikdy reeditováno, a také nějaká ta dema z různých sbírek. Dívčí kapely (a tehdy opravdu byly tyto dnes postarší dámy dívkami!) zrovna nemusím, vlastně kromě Bangles a Dixie Chicks není o co stát. Tady ovšem ano… a pop-rock není nadávka a vlastní tvorba Zuzanky a spol. mě bavila vždycky. A bude.

Ivan Hlas & Nahlas - Noční chodec (1988)The Bangles - Ladies And Gentlemen... (2014)

David Gilmour se po letech pustil do nové sólové desky a vyrazí s ní i na turné. Je – jak jinak! – floydovská a poslouchá se výborně, tedy se nekoná žádné překvapení, snad až na píseň “Girl In The Yellow Dress”, která zní jazzově – přitom však samozřejmě a dobře, žádná pěst na oko. Album se jmenuje “Rattle That Lock” (2015) a je docela jistě přesně takové, jaké ho chtěl perfekcionista DG mít, z nahrávek je jako vždy cítit prostor, zpívají tam ptáci a zní čerstvý vítr – jestli je to “vina” nahrávacího studia na lodi, pak této lodi ze srdce děkuji.

David Gilmour - Rattle That Lock (2015)Voxel - Motýlí efekt (2015)

Jiná novinka, jiná liga. Voxel je písničkář, který si moc neumí vybrat, je-li folkař, bavič, popař… nebo co vlastně. Jeho loňská deska nestála za nic, bylo to spíš producentské než autorské dílo; “Motýlí efekt” (2015) je CD daleko lepší, i když ne dokonalé. Voxel se zbavil elektropopové veteše, většina nástrojů je akustických, texty (napsala je bytost zvaná Pokáč) hravé a až na několik klišé i docela zajímavé, obal dobrý a celé je to takové opravdové, což je vlastnost, která většině české popové produkce rozhodně není vlastní. Docela dobrý, abych tak řekl…

Ivan Hlas & Nahlas Noční chodec 1988 ×××××
The Bangles Ladies and Gentlemen… 2014 ××××
David Gilmour Rattle That Lock 2015 ×××××
Voxel Motýlí efekt 2015 ×××

Knihy
Jáchym Topol není žádný bavič, u něj netřeba pochybovat, a vybral si už dost dávno. Underground, z něhož vyšel, je v něm pořád; to lepší z něj, protože určitě nelze tvrdit, že by z něj povstaly jen samé poklady. “Supermarket sovětských hrdinů” (2007) je vlastně sborník šesti textů, které spolu souvisejí jen osobou autora – je zde subjektivní kronika, úryvek románu o Mongolsku, povídka o nádražní hale, scénář k filmové povídce, rozhlasová hra a jednoaktové drama. Není to žádné četba do tramvaje, JT je autor složitý svým životem, tvorbou i jazykem – ale stojí za to se o nahlédnutí do jeho světa pokoušet…

Jáchym Topol - Supermarket sovětských hrdinů (2007)Arto Paasilinna - Autobus sebevrahů (2006)

Napsat humoristickou knihu o náhodně vzniklém spolku lidí, kteří chtějí spáchat kolektivní sebevraždu, zní jako morbidní nesmysl – jenže není! Finský prozaik Arto Paasilinna to zvládl výborně a jeho kniha “Autobus sebevrahů” (česky 2006) působí jako lehce ironická, ale přesto laskavá kombinace Vančurova Rozmarného léta a Jirotkova Saturnina. Jde o to, že cca 20 lidí, kteří se vydají autobusem na poslední cestu, si svůj výlet užívá tak, že se jim zemřít vlastně vůbec nechce, jelikož konečně (zas) žijí…

Jáchym Topol Supermarket sov. hrdinů 2007 ××××
Arto Paasilinna Autobus sebevrahů 2006 ××××

Filmy
… dokonce dva – a oba dobré, přišly v pravý čas.

Občanský průkaz ČR / SR 2010 ××××
Noční vlak do Lisabonu CH / DE 2013 ××××

Občanský průkaz (2010)Noční vlak do Lisabonu (2013)

Občanský průkaz je typická nahořklá české lůzr-komedie, ale přece jen jiná než ostatní (a že jich není málo) – neokoukané tváře protagonistů, marnost 70. let, zklamání, hudba, soudružské žvásty na každém kroku, ale uvnitř svoboda, jakou si všichni ti hlídači neuměli ani představit (což je také důvod, proč z ní měli takovou hrůzu). A pak vyjel Noční vlak do Lisabonu, jeden z mála švýcarských filmů, které jsem kdy viděl, podle knihy Pascala Merciera (kniha mimochodem výborná!) – o setkání, jež má sílu postavit na hlavu celý život dosud zcela nudného gymnaziálního učitele; na pozadí pozvolna se vyjevujícího lehce banálního milostného příběhu (a který vlastně není banální, že) vyvstávají otázky na cosi ne menšího než smysl života…

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s