Archive for the Fotografie Category

Když 2 dělají totéž…

Posted in Fotografie on 13.3.2010 by Milan Sýkora

Fotografie je docela drahý koníček – a platí i jakási přímá úměra v tom smyslu, že čím vážněji se chcete fotografování věnovat, tím lepší (a tudíž dražší) techniku potřebujete. Tento tristní finanční kolotoč ještě rychleji roztáčejí tzv. následné investice: nebohý fotograf si koupí jistou věc, vyzkouší… a zjistí, že by potřeboval ještě cosi dalšího… A tak to jde pořád dokola, což je ostatně vlastnost docela každého kolotoče, ať už je jakýkoli.

Nikon MC-12bNení vždy nutno pořizovat vše originální, existují šikovní výrobci, kteří umějí vyrobit věci stejné kvality za nepoměrně menší cenu. Samozřejmě je třeba se trochu vyznat, protože zatímco u značkových výrobků se prakticky naletět nedá, mimo bezpečný značkový svět číhá nejedno nebezpečí. Alespoň trochu obeznámený fotograf se však bát nemusí, zejména pokud volí mezi značkovými neznačkami (ano, je to paradoxní spojení, ale chci tím říct jediné: není no-name jako no-name…!).

  Nikon MC-12b 

Nikon MC-12bMám zcela konkrétní příklad – kabelové spouště pro aparáty Nikon. Originální výrobky se prodávají za ceny v řádech tisíců korun, což je zrovna v tomto případě přímo sprosťárna, jelikož jde o velmi jednoduchou věc: dvoupolohový spínač (polovičním stiskem zaostříme, domáčknutím exponujeme) s mechanickou aretací pro velmi dlouhé časy, kabel a konektor. Celkově se výrobní cena může pohybovat maximálně v desítkách korun, a to možná i přeháním. Už nějakou dobu vlastním kabelovou spoušť Nikon MC-12b s konektorem 2-pin (původně kupována pro F-801s), kterým byly vybaveny starší SLR Nikon (F4, F-801, F-801s, F70 aj.). Původní cena byla neuvěřitelných 2.900,- Kč (naštěstí jsem zakoupil ve výprodeji za 490 korun, což je i tak hodně).
Když jsem si poté pořídil F90x, která je už vybavena konektorem 10-pin, nechtěl jsem se staré spouště zabavovat, protože pro osmsetjedničku bych pak neměl nic; rozhodl jsem se to vyřešit adaptérem 2-pin/10-pin a tak dosáhnout kýžené univerzality. Směšný kabelový adaptér stojí řádově 2.000 korun, což mě naprosto šokovalo. Šťastná náhoda (a fotoburza) pomohla k tomu, že jsem za nový nepoužitý adaptér Nikon MC-25 dal asi 250 korun. Následný nákup těl D300 a F100 už nijak mou kabelovou univerzalitu nenarušil, neb všechny nové profesionální přístroje (počínaje F90) mají onen desetipinový konektor, z něhož ovšem kabelová spoušť používá jen ony 2 kontakty, které byly ve starém konektoru.

Nikon MC-25 Nikon MC-25

Nikon MC-25Neoriginální výrobky umějí totéž (tedy měly by umět, není to tak vždy, podvodníků jsou všude celé zástupy  – a právě na to je třeba dávat si pozor), ovšem vždy se dají pořídit za několikanásobně menší cenu. Nedávno jsem surfoval po internetu a díval se, co je kde nového, což je mimochodem také taková fotografická nemoc – jakmile někde něco zajímavého objevím, během vteřiny jsem skálopevně přesvědčen, že onu věc musím mít, protože pak budu fotit lépe a možná i radostněji. Vědomí jisté pitomosti takového přístupu mě neopustilo, ale nemůžu si pomoct, kolotoč nekolotoč…

Phottix RS-N8Výrobky Phottix znám už nějakou dobu – přesně od toho momentu, kdy jsem si přes internet (jinak to vlastně ani nejde, neboť tato značková neznačka zde nemá žádný kamenný obchod) pořídil baterii EN-EL3e do D300; originál Nikon má kapacitu 1500 mAh a stojí cca 1.500 Kč, baterie Phottix Titan disponuje kapacitou 1600 mAh a je k mání za čtvrtinovou cenu (!), přičemž uvnitř obou jsou články Hitachi a rozdíl je jen v nápisu. Problémy veškeré žádné, D300 rozdíl nepozná. Mám také podobnou baterii od Avacomu (cena asi 800 korun, funkční rozdíly opět žádné). V souvislosti s bateriemi Titan mám jednu velmi překvapivou informaci – existují jejich padělky (padělky padělků…???) s mizernou kapacitou a špatnou funkcí vnitřního čipu, který počítá snímky od nabití, měří vybití a celkový stav baterie. Padělky lze poznat snadno, když něco málo víte; jsou až podezřele výhodné a nabízejí něco, co není možné – baterie např. nemají zapečetěný blistr a uvádějí nesmyslnou kapacitu cca 3000 mAh (nelze!). Od Phottixu mám také difuzér na blesk Nikon SB-600 (originální bůhvíproč neexistuje). Jsem – jak jinak – spokojen.

 Phottix RS-N8 Phottix RS-N8

Zpět ke kabelovým spouštím. Kombinací spouště MC-12b a adaptéru MC-25 vzniká asi nejdražší kabelová spoušť a v žádném případě bych si tyto věci za plnou cenu nepořídil. Originální spoušť Nikon MC-30 (pro všechny přístroje s konektorem 10-pin, tj. F5, F6, F100, F90, F90x, D1, D2, D3, D200, D300 a D700) se prodává opět za nepochopitelnou a ohavnou cenu kolem 2.000 korun. Práce se starou spouští a adaptérem je bezproblémová, ale přece jen poněkud otravná, protože se musí propojovat více konektorů a v brašně pak překáží více kabelů. Originál jsem zavrhl. Inu – zkusíme Phottix! A ejhle – Phottix Remote Switch N8 za cenu, u níž nemám pocit, že ze mě někdo dělá blbce: krásných 159,- Kč!!! Objednal jsem a těšil se, protože nová hračka je vždy radostná událost. Radost mi nezkazili ani poštovní blbci, kteří si za poštovné sice nechají zaplatit docela dost, ale místo doručení hodí jen oznámení do schránky (ještě navíc tak, že v půl třetí není ve schránce nic, ale ve 4 se v ní objeví papír s časem 13:30…!). Šel jsem si vyzvednout balíček na poštu a při té příležitosti jim aspoň trochu trochu vynadal.

Podivný příklad... Spoušť je výborná – dobrý materiál, v chladu netuhnoucí a nelámající se kabel (vyzkoušeno v mrazáku!), příjemný chod tlačítka, dobrá ergonomie… Funguje na F90x, F100 i D300, což mě sice nepřekvapilo, ale vyzkoušet jsem to musel už jen ze škodolibé snahy najít něco, proč je N8 ve srovnání s originálem MC-30 tak levná. Nebylo vlastně co ztratit – těch 159 korun by jistě stálo i za to, že bych jistě věděl, že originálu se nic nevyrovná (a mohl bych si zanadávat na podvodníky, zloděje a lumpy… a taky na sebe, jak jsem blbý, že jsem naletěl). Jenže nic takového tvrdit nemůžu – nenašel jsem vůbec nic špatného, žádný problém: vše je přesně takové, jaké být má.

Nikon MC-30Nakonec jen tak pro srovnání – není neoriginál jako neoriginál, jak už jsem říkal. Objevil jsem totiž také jiný substitut spouště MC-30. O jeho ergonomii i funkčnosti si nejlépe uděláte představu z přiložených obrázků: spínač je opravdu divný vzhledem i materiálem (a myslím, že ani nemá aretaci pro dlouhé časy!), kroucený kabel je zde velmi nevhodný, protože v chladu tuhne (kroucený vždycky, navíc je trochu tužší i za normálních teplot) a můžete silou vynaloženou na jeho natažení rozhýbat i celý stativ… Jakou pak má kabelová spoušť cenu…? A samozřejmě nezapomeňte porovnat cenu.

big1big2

Brzo si objednám další baterii Phottix Titan pro D300 (rád bych měl 4, tj. 2 plné sady) a kdybych neměl originální battery-pack Nikon MB-D10, klidně bych si z tohoto zdroje pořídil i neoriginál. Battery-packy jsou také cenově zajímavé věci: zatímco mě vyšel originální MB-D10 (včetně držáku na tužkové baterie MS-D10, který se zde prodává zvlášť za nějakých 990 korun) dovezený z USA na 3.000 korun, tady stojí asi 8 až 9 tisíc (bez držáku AA baterií!)… a neoriginální Phottix BP-D10 včetně držáku na tužkové baterie můžete mít za adekvátních 1.799,- (navíc zdarma autonabíječka!), resp. 1.999,- Kč (navíc zdarma krytka bateriového prostoru BL-3 nutná pro použití vysokokapacitní baterie EN-EL4).

Mám velmi rád Nikon, jak jistě ví každý, kdo mě zná. Ale naopak velmi nemám rád, když ze mě někdo dělá blbce…. Na některé ceny prostě neskočím, obzvlášť když vím, co je uvnitř. A tak tedy neoriginály ANO, ale jen ony značkové neznačky… Draze nakupovat přece umí každý.

P.S.: Použití cen z FotoŠkoda má jen jediný důvod – byl to jediný obchod, kde měli všechny uváděné originální výrobky. Ceny zajisté nejsou vinou daného obchodu, ale distributorem, resp. přímo výrobcem, protože v podobné hladině se pohybují všude…

Advertisement

Samsung WB500 – první (i druhý) dojem

Posted in Fotografie on 22.11.2009 by Milan Sýkora

Je dobré mít krom zrcadlovky i nějaký malý kompakt, nějaký fotozápisník – to už jsem koneckonců psal loni a výsledkem těchto úvah bylo pořízení Sony DSC-W120, s nímž jsem byl a vlastně stále jsem spokojený. Nebýt jedné věci, zaručeně bych si ho nechal i dále – ale když jsem si vzal s sebou jen kompakt, chybělo mi opravdu široké ohnisko. Každý milimetr dobrý, říká se – a objektiv u W120 (jinak ovšem vynikající Carl Zeiss Vario-Tessar 5.35 – 21.4 mm f/2.8 – 5.8) má bohužel “jen” 32 mm (ekvivalent kinofilmu). Je mi jasné, že to většině lidí zcela vyhovuje, ale já jsem zkažený a hodně zatížený na širokoúhlé objektivy (na kinofilmu Tokina 17mm, Tokina 19-35, na digitálu pak Sigma 10-20…) – a zkrátka jsem potřeboval něco širšího. Nebyla to sice žádná skutečná nutnost, ale i přesto jsem začal lehce pátrat.

Opravdu širokoúhlými objektivy (29mm, pak i 25mm) se začal nedávno chlubit Panasonic… – jenže Lumix alias Šumix jsem opravdu nechtěl, jelikož barevné podání a zejména neuvěřitelný a neodstranitelný šum jejich snímačů ze mě dělá zapřisáhlého nepřítele této značky. Panasonic nikdy, to raději nic! Nespravilo to ani uvedení modelu TZ7, který je sice daleko lepší než všechny ostatní Lumixy, ale zase stojí výše i cenově a přes 8 tisíc se mi za věc do kapsy dát nechtělo… Nedávno se objevily přístroje Samsung s objektivem nabízejícím dokonce 24mm – neznalcům těžko vysvětlit, že 1mm znamená až překvapivě mnoho, a tak se do toho pouštět nebudu. Já to vím, ostatním to je buď jedno, nebo na to (možná) přijdou sami…

Samsung WB500 Ke značce Samsung jsem dlouho neměl důvěru, výrobky to byly prostě divné; ještě před takovými 10 lety šlo “kvalitou” téměř o tržnicové zboží. Doba se mění, Samsung také (to vlastně platí i o ostatních korejských značkách, už to dávno není žádný odpad) – a tak se ze Samsungu jaksi nenápadně stal výrobce opravdu kvalitní elektroniky (sám nyní používám k plné spokojenosti mobil a barevnou laserovou tiskárnu). Sympatické je, že věci od Samsungu stojí méně než od jiných značek, ale kvalita je stejná, ne-li někdy vyšší.
Samsung má nyní několik řad kompaktních přístrojů – ta, která mě zajímala, má zkratku WB, což údajně znamená Wanna Be, jakkoli je to podivné a ne úplně pochopitelné. Když už, pojmenoval bych ji WE (Wide Eye) nebo třeba WH (Wanna Have) – ale je to koneckonců jejich věc. Růže, i kdybychom ji nenazývali růží, voněla by stejně – jak už říkal Shakespeare, resp. Romeo, a tak čert vem jméno. V současnosti existují 3 typy řady digitálních kompaktů WB: WB500, WB550 a WB1000.

První dva uvedené se liší jen rozlišením snímače, které je 10, resp. 12 MPix. Stále platí, že rozlišení není všechno, ba naopak – skoro by se v oblasti kompaktních mini-snímačů dalo tvrdit, že čím méně, tím lépe, protože pixelově “přecpané” snímače produkují sice velké obrázky, ale také velký (a navíc neodstranitelný) šum. Dodnes jsem nepochopil, proč se všichni (výrobci i zákazníci) neustále ženou pouze za rozlišením, což je obzvláště u kompaktů nesmysl – sotva kdy někdo udělá větší snímek než 15×21 cm (mluvím o fotografii, ne o nějakém ohavném tisku!), na kterýžto formát bohatě stačí i 6MPix (račte si to spočítat…). WB1000 je trochu jiná kapitola – má sice stejný snímač jako WB550 (12MPix), ale jiné tělo, analogové “ciferníky”, jež jsou sice efektní, ale vcelku na nic, a poloviční rozsah zoomu (24 – 120mm EQ), přičemž cena je o několik tisíc výše. Logicky jsem se tedy zajímal více o WB500…

Kingston SDHC 8GB Samsung WB500 je malý (vlastně… ve srovnání s jinými je spíše střední až větší) digitální kompakt s rozlišením 10.2MPix (maximální velikost snímku je 3648 × 2736 bodů), které je na dnešní poměry, kdy se některé přístroje chlubí i 15MPix, v podstatě spíše nižší (sláva!). Našel jsem si na internetu několik recenzí a hlavně testovací snímky v plném rozlišení. Dojem byl vynikající – a zmíněné recenze se vzácně shodovaly: přístroj má v podstatě jen 2 nedostatky. Prvním je vyšší šum při vyšším ISO (cca od 400), což je ovšem vlastnost, kterou se vyznačují naprosto všechny snímače těchto rozměrů a rozlišení, druhou vytýkanou věcí byla absence optického hledáčku. Šum na vyšším ISO ignoruji – na kompaktu používám stejně maximálně ISO 200; nad hledáčkem jsem chvíli přemýšlel, protože až dosud jsem ho na kompaktu chtěl mít, jenže jsem si uvědomil, že jsem ho na Sony nepoužil ani jedinkrát a že se tedy bez něj obejdu; krom toho má WB500 navíc i lepší LCD s rozlišením 230.000 pixelů a je vybaven automatickou regulací podsvícení v závislosti na okolním světle (funkci lze i vypnout). Docela příjemné je i to, že přístroj je poněkud těžší než jiné kompakty (cca 220 g), protože lépe sedí v ruce; o ergonomii u kompaktů těžko mluvit, neboť implantací jakékoli opravdu ergonomické rukojeti, tzv. gripu, by už sotva šlo o malý přístroj – lidská ruka je prostě moc velká na požadavky, jaké na kompakty máme. WB500 sice má cosi jako hrb, ale rukojetí bych to rozhodně nenazýval… Ovládání je příjemné a intuitivní, stejně jako menu, které nabízí mimo jiných jazyků i češtinu (bez ní bych se klidně obešel, ale je-li, pak ji pochopitelně vyberu).
WB500 ukládá data na SD/SDHC karty; průměrná velikost fotografie v maximálním rozlišení se pohybuje okolo 5MB, takže bych si dovolil doporučit kartu alespoň 2GB, spíše však 4GB. Já jsem zvolil Kingston SDHC 8GB; ne že bych nutně musel mít nějakou maxikartu, ale prostě proto, že zrovna byla v akci a přišla ani ne na dvě stovky. Na trhu se stále ještě vyskytují i “klasické” SD karty kapacity 4GB (ovšem slušní výrobci je nenabízejí), ale těm se rozhodně vyhněte – SD karty větší než 2GB přinášejí samé problémy (původní specifikace SD totiž s větší kapacitou nepočítá); raději sáhněte po SDHC, které novější zařízení akceptují zcela bez odmlouvání…

Makrorežim   24mm EQ

Nápis a 50mm EQA tak jsem tedy za necelých 5.400 korun pořídil Samsung WB500 a raduji se z kompaktu, který má konečně ultraširokoúhlý objektiv. Za další klady považuji mechanickou (a skutečně fungující) stabilizaci obrazu, kovové tělo, blesk plně pokrývající ekvivalentní ohnisko 24mm, možnost plně manuálního nastavení (včetně zaostření), chytře vyřešené korekce blesku i expozice a hlavně až nečekaně kvalitní desetinásobný zoom Schneider Kreuznach Varioplan, který se může pochlubit minimální aberací (!), dobrou světelností (!!) a takřka úplnou absencí soudkovitého i poduškovitého zkreslení (!!!). Jediným záporem (ale spíše věcí, na kterou nejsem zvyklý) je nabíjení – nabíječka vypadá jako pro mobil a baterie se nabíjí uvnitř fotoaparátu, takže je celý přístroj během nabíjení uvázaný na šňůře. Stejně si ale pořídím ještě další baterii (kupuji substituty Avacom, protože jsou levnější, ale stejně dobré jako originály – vyzkoušeno s Nikonem i Sony a problémy veškeré žádné), abych ji měl s sebou, kdybych fotografoval déle nebo více s bleskem. Příjemně mě překvapil černobílý režim, který jsem použil jakživ poprvé (raději vyrábím ČB až v počítači). FullHD video a scénické režimy patří do kategorie funkcí, které jsou mi vcelku jedno; ale nikdy neříkej nikdy a třeba je někdy využiji, kdo ví.

Trochu jsem očekával, resp. spíše doufal, že v balení bude i pouzdro – leč marně. Myslím, že by tato položka výrobce nijak zvlášť nepoškodila, ale takhle to prostě je; budu si muset nějaké pořídit, stejně jako ochrannou fólii na LCD, protože ten není nijak chráněn (jsem prostě zmlsaný z Nikonu D70 a později i D300) a vystupuje ze zadní stěny poněkud ven. To jsou ovšem detaily…

ČB režim 24mm EQ

240mm EQNechci psát recenzi – je jich dost a nechci opisovat (navíc – k čemu by to komu bylo, že). Chci v podstatě říct pouze to, že jsem po uvážlivém výběru objevil něco, co mi zcela vyhovuje a co lze směle označit heslem za málo peněz hodně muziky. Ti, kdo případně věří, že se ve fototechnice aspoň trochu vyznám, by při případném výběru opravdu dobrého kompaktu v ceně okolo 5 tisíc neměli WB500 nechat stranou. Chcete-li se podívat na dnešní testovací obrázky (počasí moc nepřálo, což je dobře, protože za ideálních podmínek fotí dobře kdeco), můžete zde; pro úplnost dodávám ještě český návod.

Zkratky podruhé aneb Označování objektivů Sigma

Posted in Fotografie on 11.1.2009 by Milan Sýkora

Sigma Optical Co. Ltd. je japonská firma, jejíž portfolio tvoří fotoaparáty, objektivy, blesky, filtry a další příslušenství pro fotografii. Vyrábí nejen „své“ věci, ale také objektivy a blesky pro jiné systémy – pro Nikon, Canon, Pentax, Minoltu/Sony a rovněž pro otevřený systém Four-Thirds (objektivy pro DSLR Olympus E, Panasonic L a Leica).

Sigma je výrobce, který si dává záležet na kvalitě, přičemž za ni ovšem nepožaduje žádné horentní sumy, zvláště ve srovnání s originálními objektivy jednotlivých systémů. Vždy mám dojem, že za peníze vynaložené za výrobek Sigma dostanu odpovídající protihodnotu, zatímco u originálních objektivů se často zdá, že ona značka je sama o sobě důvodem vyšší ceny… A tak jsem už před dlouhými roky objevil objektivy Sigma. Tyto objektivy mám rád, protože jejich kvalita – zvláště v případě řady EX – je opravdu vysoká, ale cena příznivější než u originálů Nikon (a jiné logicky nekupuji, nemaje žádný ten kanón a tak podobně). Vyznáte se ve zkratkách firmy Sigma? Já (asi) ano, takže se podělím jako v případě zkratek Nikon

Sigma objektivy Sigma objektivy Sigma 10-20 EX DC HSM

  • DG – objektivy použitelné jak na digitálních zrcadlovkách s menším snímačem (u Nikonu DX), tak na plném formátu kinofilmového políčka (tj. na filmových SLR i na DSLR se snímačem FX). Vylepšené optické vlastnosti, redukovány odrazy od čipu, minimalizována aberace. Stručně řečeno: pokud jde na váš fotoaparát objektiv DG fyzicky nasadit, bude na něm fungovat bez omezení. U fotoaparátu Nikon s DX-snímačem je třeba počítat s tzv. crop-faktorem (1.5×), kterým je nutno násobit deklarovanou ohniskovou vzdálenost, abychom dostali reálnou (tzn. např. objektiv 28mm je na DX ekvivalentem objektivu 42mm).
  • DC – objektivy výhradně pro digitální zrcadlovky s menším čipem (DX); mají menší obrazový kruh, proto je nelze použít na filmu na plnoformátovém snímači bez zásadního omezení, přestože nasadit na filmový přístroj je lze (na snímcích jsou pak černé rohy). Crop-faktor (1.5×) se počítá i zde.
  • EX – objektivy nejvyšší řady Sigma s velmi kvalitní optikou i odolnou mechanickou stavbou (kov), jejich povrchová úprava je také nekompromisní; zkrátka to nejlepší, co lze od Sigmy mít
  • ASP – asférické optické členy jednak zjednodušují stavbu objektivů, jednak zásadním způsobem snižují zkreslení u širokoúhlých objektivů
  • APO – teleobjektivy s apochromatickými členy, jež eliminují špatné barevné podání způsobené rozdílnými vlnovými délkami různých barev
  • HSM – objektivy s vestavěným ultrazvukovým AF motorem, který poskytuje velmi rychlé a tiché zaostření (u Nikonu je tato technologie označována AF-S)
  • RF – tj. Rear Focus, neboli zaostřování objektivu pomocí pohybu zadní skupiny čoček; toto zaostřování je rychlé a tiché
  • IF – je vnitřní zaostřování (Inner Focus), při němž se pohybuje jen vnitřní skupina čoček, tudíž se při zaostřování nemění délka objektivu a přední člen se neotáčí
  • DF – oddělení vnějšího ostřícího kroužku od optické soustavy pomocí kluzné spojky; nepřenáší se na něj rotace čoček; to umožňuje rychlejší zaostřování, snížení spotřeby energie a také velmi přesné ruční zaostřování, je-li třeba, protože ostřící kroužek je širší než u obvyklých objektivů, kde je třeba šetřit každý gram pohyblivých částí
  • OS – označuje optickou stabilizaci obrazu (Optical Stabilizer), která pomáhá udržet delší expoziční časy tzv. „z ruky“, aniž by byl obraz neostrý; výborný pomocník, ale samozřejmě to není samospasitelná a všeřešící technologie, jak si někteří lidé myslí (u Nikonu je odpovídajícím označením VR)
  • CONV – takto označený objektiv je možno použít s telekonvertorem, přičemž jsou garantovány všechny funkce jako např. AF nebo měření expozice, případně stabilizace obrazu
  • UC – neboli Ultra Compact označuje objektivy základní řady, které mají velmi malé rozměry i hmotnost a hodí se pro cestování
  • II nebo III – generace objektivu; nemění se rozsah ani světelnost, ale v průběhu výroby jsou aplikována různá vylepšení optiky nebo mechanické stavby; je-li toto „generační označení“ použito u blesku (např. EF-500 DG Super II), pak jde o rozšíření kompatibility o další modely nebo synchronizační protokoly (např. iTTL v případě Nikonu)

sigma_logo

Tak snad se už vyznáte… Po poměrně dlouhých zkušenostech můžu konstatovat, že Sigma jsou opravdu dobré objektivy, sortiment je široký a za dobré ceny. Samozřejmě, že nic není dokonalé – ovšem připadá mi občas, že Sigmy jsou skoro opředeny různými pověrami (např. že nezvládají protisvětlo, jsem slyšel a četl už opravdu mnohokrát – zejména pak od těch, kteří žádný objektiv Sigma nikdy ani neměli). Pro tyto „zaručené“ zprávy jsou internet a zejména pak různá „odborná“ fotografická fóra přímo živnou půdou – jako by snad platilo, že pokud chce někdo být odborník a profík, pak nejsnazší cesta k této metě vede přes mnohdy zcela scestnou kritiku objektivů Sigma… Jenže tak to prostě není, protože málokdy jsou tyto pravdy tak jednoduché a jednoznačné.

Proč kompakt…?

Posted in Fotografie on 19.12.2008 by Milan Sýkora

Přemýšlel jsem o tom dost dlouho, až jsem se nakonec – nebo spíš konečně – rozhodl. Koupím si kompakt. Žádný útěk od zrcadlovek se nekoná, nezlenivěl jsem (tudíž nečekejte ohrané litanie o tom, jak je SLR těžká, nepohotová, choulostivá apod.) a ani nehodlám někde stát s předpaženýma rukama a ze vzdálenosti 300 metrů fotografovat v nějakém auto-režimu hrad, a to ještě s bleskem, jak to mnozí činí a ještě snad dokonce doufají, že se taková fotka povede; ostatně když se takříkajíc nepovede, je to samozřejmě a vždy vina foťáku, asi je blbej, koupíme si lepší (aparátem to většinou není, ale tyhle diskuse už jsem dávno vzdal…). Navíc ono "lepší" bývá zhusta chápáno zejména jako větší rozlišení a větší zoom, což prostě není to hlavní (ach, ta reklama!); asi by ani nikdo nevěřil, kolikrát jsem už viděl kompakt třeba s 12 Mpix nastavený na snímání 2 mega nebo dokonce VGA (!!!) – to prý aby se toho na kartu hodně vešlo (ach jo). Tahle malá věc může být se mnou prakticky všude a pořád… – a to je ten pravý důvod. Zkrátka kompakt má pro mě smysl jako doplněk zrcadlovky, nikoli její náhrada (ostatně nahradit ji nelze). Fotografovat mobilem nikdy nebudu, připadá mi to divné (leda tak když mi třeba někdo nabourá auto), čipy i objektivy jsou titěrné a výsledky podle toho tedy zpravidla zcela žalostné… Mobil prostě ne.

Co jsem chtěl, bylo a je jasné (a to je důležité, protože nakupovat jen tak, bez vědomí priorit, mívá dost tristní následky):

  • průměrně odolné tělo, ideálně kovové, protože kov mám prostě a jednoduše rád – a malé, do kapsy
  • objektiv optimalizovaný či zkoustruovaný pro nativní rozlišení použitého čipu (málokdo to ví, ale v rámci urychlení vývoje nových modelů se stále používají objektivy, jež byly vyvinuty pro rozlišení třeba 4× menší – takže sbohem, obrysová ostrosti…)
  • objektiv, který je skutečným objektivem a ne jen nějakou náhražkou s plastovými čočkami
  • pokud možno širokoúhlý objektiv (ale nemusí to být žádný extrém, jako mají některé Lumixy), zoom max. 5× (více netřeba)
  • optický hledáček, protože na LCD je na slunci někdy vidět velký kulový
  • obrazový stabilizátor (ne však softwarový!), protože titěrné, antiergonomické a lehké tělo se zrovna stabilně držet nedá
  • rozlišení takzvaně "malé", protože mini-čipy tzv. moderních kompaktů s nesmyslným rozlišením i přes 10 MPix produkují příliš mnoho barveného šumu a málo skutečně použitelných fotografií
  • expoziční a bleskové korekce
  • možnost formátu nejen 4:3, ale hlavně 2:3; širokoúhlý formát 16:9 se také může hodit, ale být nemusí
  • paměťová média jakákoli kromě xD (hrozná a hlavně nespolehlivá věc)
  • video je mi fuk, kdyby nebylo, nevadí (ovšem kompakty bez videa vlastně už neexistují)
  • nesmí být moc drahý, abych se o něj pořád nebál
  • a musí se mi líbit – nemůžu si přece pořídit něco, co mi připadá hnusné

A tak jsem se díval a díval… a nevěděl. Napřed jsem vyloučil Panasonic, protože se mi opravdu nelíbí šumová chrakteristika jejich čipů, Olympus poté vypadl kvůli xD-kartám a děsným "objektivům", Pentax Optio prakticky nelze blíže poznat, neb ho nikdo z mého okolí nemá, Canony se mi jednoduše nelíbí a Nikony jsou většinou z těch dražších (a jakkoli mám Nikon opravdu rád, kompakty mi do oka nějak moc nepadly)… Tak dlouho jsem nevěděl (a vědět je třeba!), až jsem si říkal, že si nepořídím nic… – ale nevzdával jsem to, vidina fotozápisníku se mi zdála lákavá. Prohlédl jsem si teoreticky i prakticky opravdu hromady kompaktů.

Výběr z prakticky bezbřehé nabídky kompaktních modelů se tedy neustále zužoval, až se dnes definitivně zúžil na Sony DSC-W120. Tento přístroj totiž vyhovuje všemu výše uvedenému: má nízké rozlišení 7.2 MPix (bral bych i menší, dělat velké zvětšeniny z kompaktu je stejně nesmysl), objektiv Carl Zeiss Vario-Tessar, velmi dobrá šumová charakteristika, sympatický "technicistní" design, velmi příznivé ceny (zvláště v akci s paměťovou kartou zdarma), spolehlivý Memory Stick Pro Duo, stabilizace… Prostě tohle beru – a to tak, že doslova. Pořídil jsem si miniaturní pouzdro a budu mít soňáka s sebou asi pořád… Takže proč kompakt? Prostě proto ;-)