Dny se krátí a dlouhé noci jsou (mimo jiné) vhodné i k poslechu, čtení, psaní, sledování… prostě ke kulturním požitkům. Dobrá doba, myslím. A dobrých novinek mnoho…
Hudba
K novince skupiny Kamelot “Babí léto” (2015) jsem měl od počátku cosi jako mírnou nedůvěru – jednak se mi název “Roman Horký a Kamelot” zdá být zbytečně ego- (?), jednak na minulých albech je i dost naprosto hrozných textů, které tradičně velmi dobrou hudbu kazí. Ale novinka je dost dobrá, jen obal je odpudivý, ale to je věc veskrze subjektivní. “Na konci duhy” (2015) se po téměř celé dekádě ocitl Janek Ledecký a byl jsem příjemně překvapen, jak mu to skládá i zpívá, je to návrat někam, kde bylo kdysi dobře – a třeba bude zas. Některý pop je prostě dobrý.


Slovenští No Name přišli “S láskou” (2015), což je jejich deváté album, deska v dobrém slova smyslu dospělá a uvěřitelná. Poslouchám rád a i dost často, protože bratia Timkovci umějí napsat, zahrát i zazpívat pop, který patří k tomu skoro nejlepšímu, co je na blízkém východě k slyšení. Hudební spojení Česka a Slovenska se jmenuje “Sociální síť” (2015) a pod ním jsou podepsání pánové Müller, Pavlíček a Horáček. Texty MH na Pavlíčkovu hudbu jsou jiné než typické šansony, trochu drsnější v tématech i výrazivu (např. V Kyselý prdeli mě baví!); myslel jsem, že se mi album nebude líbit (MH je někdy až moc moudrý a všechno ví, zvlášť právě na sociálních sítích), ale omyl: deska se mi líbí a pouštím si ji rád. Vrcholná textařská výkony tradičně předvádí Vlastimil Třešňák na albu “Zeměměřič atd. / Nahrávky 1978” (2CD, 2010) – toto album je podle mnohých nejlepší českou písničkářskou deskou vůbec. Myslím, že bych se pod to s klidem a rád podepsal.



Dvě novinky jsou z ciziny, obě dobré, a kdybych je měl na kazetách, už jsou slušně ohrané, baví mě moc. Bryan Adams sice vydal album vloni, ale bylo plné coververzí, takže jsem se těšil na “Get Up” (2015) – a je třeba říci, že ho lze použít jako důkaz, že jednoduché ani zdaleka není nutně totéž co blbé; už od úvodní vypalovačky je z desky cítit radost z hraní, které ani po dlouhých letech nezplanělo v tupé zboží vhodné na (před)vánoční trh; a jestli ano, nepoznal jsem nic. Rod Stewart se už předloni vrátil k vlastní písňové tvorbě na albu “Time” (2013), ale nová “Another Country” (2015) je možná ještě lepší. Poslouchám tuto jinou zemi poslední dobou skoro pořád a z 12 (resp. 17 v deluxe verzi) písní je plný počet dobrých, dobře napsaných, zahraných i zazpívaných – ale jak jinak, když hlas RS je prakticky neměnný už víc než 40 let…


Kamelot |
Babí léto |
2015 |
×××× |
Janek Ledecký |
Na konci duhy |
2015 |
×××× |
No Name |
S láskou |
2015 |
×××× |
Müller + P. + H. |
Sociální síť |
2015 |
×××× |
Vlastimil Třešňák |
Zeměměřič (2CD) |
2010 (1978) |
××××× |
Bryan Adams |
Get Up |
2015 |
×××× |
Rod Stewart |
Another Country |
2015 |
××××× |
Knihy
Líbí se mi dlouhodobě, jak a co píše Miloš Urban, a tak jsem si pořídil i novinku “Urbo kune” (2015). Sci-fi příběh podivného města je z blízké budoucnosti (a blízkého místa, na Zbraslavi) a má typické urbanovské rysy: osamělý nehrdina rozplétá tajemství, kterému ani on sám vlastně nevěří. Město funguje zkrátka docela jinak, než jak by mělo a jak to na pohled vypadá – a víc se prozrazovat nesluší, protože kromě sci-fi je to i thriller. Nenapínavý, leč o nic méně zajímavý je počin zvaný “Autobusy Karosa 700” (2014). Napsal ho – stejně jako knihu o Karosách Š 11 – Martin Harák a krom velmi zajímavých informací o prototypech a všech variantách zmíněné řady autobusů jde také o velmi kvalitně provedený grafický a tiskařský artefakt. Někdy je umění i čistě technické… – a proč by nebylo, že.


Miloš Urban |
Urbo kune |
2015 |
×××× |
Martin Harák |
Autobusy Karosa 700 |
2014 |
×××× |
Filmy
Sice jen dva, ale oba dobré a na originálních médiích zakoupené, tedy vlastní a sledovatelné opakovaně…
Fair Play |
ČR / SR / DE 2014 |
×××× |
Vetřelec |
USA / GB 1979 |
××××× |


Fair Play je tzv. sportovní film, což rozhodně není žánr, který bych rád a často sledoval, ale příběh o socialistické dopingové mašinérii a také o neúčasti našich sportovců na OH 1984 v Los Angeles mi připadal až tak zajímavý, že jsem si film pořídil na Blu-Ray; a dobře jsem udělal, je víc o lidech a době než jen o sportu; naštěstí… Zato o filmu Vetřelec jsem neměl pochybnosti žádné: sci-fi klasika Ridleyho Scotta z dávných dob, kdy se triky animovaly bez počítačů, potěší a pobaví (a poděsí) i dnes; a i když jsem film viděl nejméně dvakrát, stejně jsem Ripleyové znovu držel všechny palce, aby vyhrála … což se (znovu) stalo.