Archive for the Kulturní revue Category

Kulturní revue 2015 / 08 – 2

Posted in Kulturní revue on 30.8.2015 by Milan Sýkora

Sice o den dříve, ale kultura se hodí spíše k neděli než k pondělku, ten jeden den už stejně nic nezmění… Děkuji také všem, kteří mi věnovali cokoli kulturního, protože bez nich bych se k některým věcem asi vůbec nedostal.

Hudba
Melissa HornPřevratné novinky se nekonaly, protože jednak jsou prázdniny a nic moc nevychází (snad jen letní filmové hity, které si nechám ze sebezáchovných důvodů velmi rád ujít), jednak jsem žádné novinky ani moc nehledal, jsa zcela spokojen s tím, co ke mně přišlo samo… Především mě stále drží Melissa sjukdom, tj. poslech čehokoli, kde je Melissa Horn, jsem z tý holky nemocnej (mimochodem – sjukdom se čte chýkdom a znamená to nemoc) – ale o tom jsem psal minule a není nic, co bych k tomu dodal.

Bon Jovi mají novinku a jmenuje se “Burning Bridges” (2015). První CD bez Ritchieho Sambory není tak docela klasická studiovka, jsou to spíš různé dodatky, písně dříve nedokončené nebo dokončené a nevydané, takže se RS na desce je, dokonce i jako autor, několik písní je i nových. A protože pálení mostů nikdy není žádný festival humoru, není ani toto CD žádná juchárna. Někteří vytýkají BJ, že vyměkli, ale mně to nevadí – nadále staví na silných melodiích i sloganech a jsou dny, kdy je přesně toto potřeba. Velmi starý materiál vydali S. Janoušek a L. Vondrák – “Koncert z pásku 1985” (2009) kdysi v Litvínově nahrál Jan Brož, tedy pozdější zakladatel a šéf skupiny Devítka. Je to album pro skalní fandy, což asi jsem, protože zvukově je to hodně jinde, co taky z kazeťáku na baterky může vylézt… ale atmosféra koncertu i neutuchající nadšení SJ z živého hraní jsou zachyceny dokonale. Nakonec jsem objevil metodu poslechu, která fungovala spolehlivě – pustil jsem v jedné místnosti a přemístil se do druhé, šum zmizel a přicházel jen koncert… A Ivan Hlas se mi připomněl albem “Vítr ve vlasech” (2014), které jsem dostal loni k narozeninám a které od té doby poslouchám velice často a stejně často na něj myslím, jak je skvělé a jak moc mi říká…

Bon Jovi - Burning Bridges (2015)Ivan Hlas - Vítr ve vlasech (2014)Janoušek a Vondrák - Koncert z pásku 1985 (2CD, 2009)

Melissa Horn cokoli kdykoli ×××××!
Bon Jovi Burning Bridges 2015 ××××
Janoušek + Vondrák Koncert z pásku 2009 ××××
Ivan Hlas Vítr ve vlasech 2014 ×××××

Knihy
Pamatuji si dobře na autobusy Karosa Š 11, tudíž jsem o nich s chutí pročetl vynikající knihu “Autobus Karosa Š 11” (2013). Napsal ji Martin Harák, a přestože jde o inženýrskou literaturu, nelze jí vytknout vůbec nic jazykově ani jinak. Pak zas Švédsko a Lars Kepler, jenž žádný Lars není, protože je to autorská dvojice a její pseudonym, ale to je jedno. “Stalker” (2015) je další případ, kde klíčovou roli hraje Joona Linna, Fin ve službách švédské kriminálky (to zde docela neplatí), kniha výborně graduje a kazí ji “jen” podivný překlad, resp. spíš jazykový necit, jímž se vyznačuje překladatelka nebo nakladatelský editor, možná oba… i tak jde o detektivní nadprůměr, o tom není pochyb.

Martin Harák - Autobus Karosa Š11 (2013)Martina Trchová - Deníky z Ladakhu (2015)

Martina Trchová je písničkářka a taková multiumělkyně – píše, hraje a maluje… a taky byla ve škole v indické části Tibetu jako dobrovolnice. Z tohoto pobytu vznikly “Deníky z Ladakhu” (2015), kniha a CD, bohatě ilustrovaná publikace, která představuje leccos v jiném světle. Je dobré číst, přemýšlet a pak si pustit přiložený disk… Jistá fragmentálnost (což je u deníků běžné a vlastně vzhledem k metodě jejich vzniku nutné) je charakteristická i pro knihu “Když milujete muže” (1995), již napsala Tereza Boučková. Je to vlastně pocitová mozaika vztahů, myšlenek a událostí z doby nedávno minulé (platilo při vydání v roce 1995, teď je to už doba dávná, ale některé věci jsou neměnné).

Lars Kepler - Stalker (2015)Tereza Boučková - Když milujete muže (1995)

Martin Harák Autobus Karosa Š11 2013 ××××
Lars Kepler Stalker 2015 ××××
Martina Trchová Deníky z Ladakhu 2015 ××××
Tereza Boučková Když milujete muže 1995 ××××

Film
Cesta kolem mé hlavy (1984)Vzpomněl jsem si z ničeho nic na Ondřeje Havelku v blázinci a tím tedy na film Cesta kolem mé hlavy, který mě bavil kdysi dávno a bavil mě i teď, zejména faktem, že v léčebně byli největší blázni terapeuti… jak to možná bývá, ale nevím, v blázinci jsem zatím nebyl, jen na návštěvě. Je ovšem dost velká škoda, že nejsou víc prokresleny další postavy, jsou tam jakoby do počtu, což se myslím ve filmu ani jinde dít nemá…

Cesta kolem mé hlavy ČSSR 1984 ××××

… a to je prosím vše.

Reklamy

Kulturní revue 2015 / 08 – 1

Posted in Kulturní revue on 15.8.2015 by Milan Sýkora

Tropy… asi bych měl poslouchat nějakou latinu, číst o koridě a sledovat nějaké vyprahlé westerny nebo příhody z pouště… ale to ani náhodou! Naopak!

Hudba
Všude a pořád horko… ale Mr. Big mi řekl “Get Over It” (1999) a přidal také “Hey Man” (1996), a tak jsem to zvládl, protože tvrdý rock má sílu i na to, aby přemohl počasí. Pan Velký mě baví bez výjimky a stabilně, a tak si ho co nevidět (nicméně nejen potmě) pustím brzo a rád znovu… Hlas Erica Martina se – když si pro srovnání pustím novější alba – nijak nemění, stejně tak výkony jeho spoluhráčů, což je dobře, protože něco musí být jisté

Mr. Big - Hey Man (1996)Mr. Big - Get Over It (1999)

Jsou umělci takzvaně mimo diskusi. Pravidelní čtenáři vědí, kteří to pro mě jsou, ale ani oni nemůžou znát všechny, o některých jsem zatím nepsal. Toto výsadní postavení má i Melissa Horn, na kterou nedám dopustit; je naprosto zbytečné, aby mi to někdo rozmlouval. Její jemná hudba, nádherný hlas a upřímné texty ve skvěle znějící švédštině jsou pro mě zkrátka ultimátní – a v podstatě poslední dobou nic jiného ani neposlouchám; když je něco nejlepší, proč hledat něco jiného…? Její CD "Långa nätter" (tzn. Dlouhé noci, 2008), "Säg intenting till mig" (Nic mi neříkej, 2009) a “Innan jag kände dig” (Než jsem tě poznala, 2011) jsou jedinečná stejně jako jejich výhradní autorka a zpěvačka. A aby toho nebylo málo, vše korunuje nevydaný záznam koncertu z roku 2012, kde se nade vší pochybnost pozná, že ta holka prostě umí. Opatruji ho jako poklad, protože to poklad je.

Melissa Horn - Långa nätter (2008)Melissa Horn - Säg intenting till mig (2009)Melissa Horn - Innan jag kände dig (2011)

Mr. Big Hey Man 1996 ××××
Mr. Big Get Over It 1999 ××××
Melissa Horn Långa nätter 2008 ×××××!
Melissa Horn Säg intenting till mig 2009 ×××××!
Melissa Horn Innan jag kände dig 2011 ×××××!
Melissa Horn Live 2012 nevydáno ×××××!

Knihy
Četl jsem méně než obvykle (mnohem více jsem psal a hrál), ale přece jen něco… Helena Skalická & Pavel Novotný jsou autory knížky “A to si pak můžeš říkat, co chceš” (2013). Je to jazykově i formálně syrový záznam spontánních proslovů HS, PN je zapsal a rozdělil do kapitol. HS je svébytná výtvarnice, zároveň častá pacientka psychiatrické kliniky a takzvaná potížistka, ovšem její život je jak od Hrabala, jenže ho nikdo nevymyslel, ona ho žije… A pak Jan Krůta, textař a novinář, který zná svět českého šoubyznysu natolik dobře, že si klidně může dovolit psát o skutečných lidech zcela průhledně (změněná jména jsou pro legraci), a přitom je vůbec nešetřit. Takový je román “Doktor Petarda” (2006) – uvěřitelný jen částečně, ale zábavný a v běžných prozaických větách je více básnických obratů než v leckterém popovém textu. Dobré…

Skalická + Novotný - A to si pak můžeš řikat, co chceš (2013)Jan Krůta - Doktor Petarda (2006)

Skalická – Novotný A to si pak můžeš řikat… 2013 ××××
Jan Krůta Doktor Petarda 2006 ×××

Film
… nebyl. Raději jsem byl venku, poslouchal, díval se, nejlépe na něco skutečného, a myslel. Nebo taky pro změnu nemyslel. Tak snad jindy…

Kulturní revue 2015 / 07 – 2

Posted in Kulturní revue on 31.7.2015 by Milan Sýkora

Kulturní trivium nezní číst, psát a počítat, ale číst, vidět a slyšet… což je dobře, hlavně to počítání mi v kultuře opravdu nechybí…

Hudba
Nic moc tradičního, ale jak se to vezme – přece každá tradice má někde svůj začátek. A tak jsem poslouchal Sarah Connor, německou popařku, které jsem snad od začátku její kariéry nemohl přijít na jméno, umělý a pitomý pop mě dost těžce popuzoval a odpuzoval – letos se však něco stalo… První německy zpívané album “Muttersprache” (2015) mělo tak nadšené recenze a z nuly stanulo na špici německé hitparády, že jsem si řekl, že Sára dostane ještě jednu šanci, poslední z posledních… dolní čelist mi po prvním zběžném poslechu spadla až kamsi na zem a tam už zůstala… to album je vynikající! Pop – jenže uvěřitelný, z velké části akustický, texty nikoli pitomé jako dosud snad úplně vždycky, vypadá a zní jinak, nepoměrně lépe, jako by odpadlo všechno pozlátko… a hele, ona si ty písničky píše sama…! Sáro, omlouvám se Ti za Tvé doživotní odsouzení – umíš zpívat, psát, myslet a tak dále, zkrátka vše, co jsem Ti dlouhá léta upíral, mýlil jsem se a rád svůj omyl přiznávám. Měl jsem nezvyklou potřebu cosi v tomto duchu Sáře i napsat, což jsem německy (!!!) provedl a ona odpověděla (!!!), že das ist sehr schön von dir, to se podívejmeMelissa Horn je ze Švédska a u nás ji asi zná málokdo – ke své škodě, nutno říct. Co hraje, to si sama napíše… a zní to tak, že věřím všemu. Její album “Om du vill vara med mig” (2013) mám rád – a mimochodem, název znamená jestli chceš být se mnou. Odpověď? Ja! A více takových protože dobrého není nikdy dost

Sarah Connor - Muttersprache (2015)Melissa Horn - Om du vill vara med mig (2013)

Metallica není žádná holka z ciziny, ale zlé zvíře… i to je možno mít rád, dokonce hodně. Album “… And Justice For All” (1988) je možná nejlepší opus této sanfranciské tlupy a nářez nejspíš mnohem větší než novější desky, tady se ještě zlobili hodně a nebyli popovými hvězdami (to totiž rocku nikdy nedělá dobře). A nakonec, v autě v noci a pak ještě jednou doma, zněl “Waltz” (1999), CD tria Viktorin – Táborská – Markytán… tedy jádra dávného AG Fleku. Sešli se po letech a nahráli album, které mezi kopečky českého folkrocku ční jako velehora… Skvělé, krásné a … asi neopakovatelné.

Metallica - ... And Justice For All (1988)Viktorin + Táborská + Markytán - Waltz (1999)

Sarah Connor Muttersprache 2015 ×××××
Melissa Horn Om du vill vara med mig 2013 ×××××
Metallica … And Justice For All 1988 ×××××
Viktorin + T. + M. Waltz 1999 ×××××

Knihy
Jiří Slavíček je letenský rodák a patriot… a kromě toho všeho jeden z mála autorů, kteří se umějí i na otřesnou dobu 50. let dívat dětskýma očima, vrátit se do svého dětství a napsat uvěřitelnou, chytrou a milou knihu – takový je román “Lampionový průvod” (2006), který jsem četl už podruhé a stejně rád jako poprvé… Pak mi v knihovně padla do oka malá sbírka povídek Nauč mě milovat (2010) od různých autorů. Velmi dobré, ani jediná povídka nebyla hloupá nebo neupřímná, všemu jsem věřil a věřit chtěl… jen naučit se zrovna tohle nedá – a právě o tom je celá ta malá kniha s velkým tématem…

Jiří Slavíček - Lampionový průvod (2006)Nauč mě milovat (2010)Tereza Boučková - Boží a jiná muka (2010)Tereza Boučková - Šíleně smutné povídky (2013)

Tereza Boučková je autorka drsná, jemná, vtipná, jak je zrovna třeba. Četl jsem “Boží a jiná muka” (2010), knihu s podtitulem Fejetony o lásce ke kolu, čehož jsem si popravdě řečeno všiml až doma; nejsem si jistý, že bych si nějakou cykloknihu půjčil. Jenže fejetony nejsou o kole, ale o lidech a životě, jsou to krátké mikropříběhy a to je dobré, když autorka umí psát jako TB. “Šíleně smutné povídky” (2013) jsou především silný citový nářez, pro postavy i pro čtenáře… a pro mě dozajista nejsilnější červencová kniha. Děkuji.

Jiří Slavíček Lampionový průvod 2006 ××××
různí autoři Nauč mě milovat 2010 ××××
Tereza Boučková Boží a jiná muka 2010 ××××
Tereza Boučková Šíleně smutné povídky 2013 ×××××

Film
Grandhotel (2006)Opět jenom jeden – a byla to volba zvláštně motivovaná, nestává se mi to nijak často. Díval jsem se totiž kdesi na mraky a vzpomněl si na antihrdinu Fleischmanna a Grandhotel, tedy na film Davida Ondříčka dle knihy Jaroslava Rudiše, a tak jsem se díval znovu a zas (pokolikáté už?) zjistil, že některé komedie nejsou veselé, i když tragédií jejich příběh také není… Takovéto filmy jsou dobré hlavně k tomu, aby – když je člověku smutno a takovýto film si vybere – pak bylo sice smutno pořád, ale nějak lépe.

Grandhotel 2006 ××××

Dnes vše. Alles für heute & idag är det allt…

Kulturní revue 2015 / 07 – 1

Posted in Kulturní revue on 15.7.2015 by Milan Sýkora

Kdybych měl přijít o nějaký smysl, chyběl by mi v současnosti asi nejvíc sluch, protože ponejvíce poslouchám, ale ani zrak bych nedával rád… A tak si je nechám všechny.

Hudba
Novinky mě potkaly celkem tři – jedna hrozná, druhá skvělá a o třetí je možné říct snad jen to, že je fakt zvláštní. Tak tedy postupně… Tomáš Klus už delší dobu trousí podivná mírotvorná moudra jak z nějaké příručky o všeobjímající humanitě, asi se rozhodl s jejich pomocí spasit svět; a toto jeho rozpoložení se fatálně otisklo i do jeho CD “Anat život není” (2015) s protiválečnými popěvky, instantními moudry a jedinou dobrou a neagitační písní, což je na album žalostně málo… a je to tedy v podstatě album neposlouchatelné. Možná tomu, co zpívá, TK sám věří – ale mně, posluchači, to nejde ani trochu. Druhou novinku jsem si nezasloužil, ale přesto dostal darem – a je to dar vynikající. Epydemye totiž natočila koncepční album (a který folkař něco takového dělá, když tedy vynecháme Petra Ulrycha?) nazvané “Kotlina” (2015) o zlomových momentech českého 20. století… a tak se potkáme s vojáky 1. světové války, s parašutisty za té druhé, s vyhnaným sudetským Němcem, s Miladou Horákovou, s Janem Palachem… a nakonec sami se sebou. Asi může někdo mít dojem, že je to album na efekt a “aby dostalo nějakou cenu”, ale po jeho opakovaném poslechu si nemyslím ani jedno – je to CD poctivé, dobré a výjimečné. Třetí novinku má na svědomí – nejspíš na svědomí řádně černém – Till Lindemann, tedy zpěvák Rammstein; ti teď odpočívají (už se prý chystá album), a tak se Till spojil se Švédem Peterem Tägtgrenem a vznikl mírně šílený projekt Lindemann. Album “Skills In Pills” (2015) není pro slabé nátury, hlavně textově, protože je to provokace od A do Z, Lindemann zpívá anglicky o úchylnostech, jež se dosud v hudbě, alespoň v té šířeji akceptované, neobjevovaly. Jestli tímto založili nový žánr, pak je to nejspíš cosi jako porno-industrial… Mě texty nepobuřují, protože mě nikdo nenutí poslouchat…

Tomáš Klus - Anat život není (2015)Epydemye - Kotlina (2015)Lindemann - Skills In Pills (2015)

Při velkém úklidu jsem si pustil Modern Talking, protože jsou to takové přihlouplé kolovrátky a neodvádějí mě od toho, na co chci – když chci – myslet… “Final album” (2003) a podtitul The Ultimate Best Of hovoří za vše, asi není dál co rozebírat, ono taky disco ve stylu 80. let nijak moc pitvat nejde, protože uvnitř není nic. Někdy se ale hodí velmi! V noci se pak rozehrála Norah Jones, a to je úplně jiná liga, samozřejmě, album “Feels Like Home” (2004) je dobré jako její všechna, jemný jazz-pop je v noci obzvlášť dobrý. V noci jsem také sáhl po The Beatles, které moc často neposlouchám – jenže “Abbey Road” (1969) je tak objevné dílo, že je až s podivem, kolik novější hudby už nepotřebujete slyšet, když víte, kde to ti různí pseudoprogresivní hudebníci sebrali…

Modern Talking - The Final Album (2003)Norah Jones - Feels Like Home (2004)The Beatles - Abbey Road (1969)

Devítka nezklame, “Duše v peří” (2011) už vůbec ne – a pustit si tohle jemné album na noční cestu domů, to je opravdu jako pohlazení… Mám tuhle kapelu rád už dávno, ale z jejich dalších počinů mám obavy, mají podle mého názoru o 1 zpěvačku víc, než by potřebovali (a Jindřiška to opravdu není!). Skok jinam – a Metallica, eponymní, tzv. černé album z roku 1991, psychedelický zážitek… vždycky když začne Enter Sandman, mám dojem, že neposlouchám ušima, ale vším. Maximální zážitek, vždy a pokaždé znovu. No name jsou Slováci a troufli si na tematický výběr “Love songs” (2CD, 2012), což není jen tak, lovesongy bývají přečasto na jedno kopyto, jejich ale naštěstí ne. A nakonec Michal Prokop a CD “Poprvé naposledy” (2006), které jsem dříve jen tak prolétl, jako že nic extra, ale teď jsem objevil jeho hloubku… a Zloději času jsou nejspíše nejlepší píseň, kterou jsem za hodně dlouho slyšel…

Devítka - Duše v peří (2011)Metallica - Metallica (1991)No name - Love songs (2CD, 2012)Michal Prokop - Poprvé naposledy (2006)

Tomáš Klus Anat život není 2015 ×
Epydemye Kotlina 2015 ×××××
Lindemann Skills In Pills 2015 ××××
Modern Talking The Final Album 2003 ×××
Norah Jones Feels Like Home 2004 ×××××
The Beatles Abbey Road 1969 ×××××
Devítka Duše v peří 2011 ×××××
Metallica Metallica 1991 ×××××
No name Love songs (2CD) 2012 ××××
Michal Prokop Poprvé naposledy 2006 ×××××

Knihy
Když jsem četl “Půlnoční běžce”, bylo mi jasné, že mě čekají i “Půlnoční pěšci” (2000), protože Zdeněk Zapletal se ke svým hrdinům (a k sobě) vrátil po nějakých 15 letech – zestárli, zpomalili, někteří zblbli… a nikdo z nich už pořádně neví, proč a kam dřív tak spěchali; teď chodí pomalu. Smutné a silné. Tehdy jsem si některé pasáže podtrhnul – a dnes bych podtrhal ty samé… čím to?

Ilja Kučera ml. - Pravděpodobně láska (2008)Druhá kniha na mě čekala v knihovně, asi jsem ji měl najít. Je černá a z obálky se dívá krásná žena či dívka, možná jeptiška (o ní se tam píše), a jmenuje se “Pravděpodobně láska” (2008). Napsal ji Ilja Kučera ml., novinář a v této knize autobiograf (i když se v úvodu zmiňuje, že to tak je i není, jako obvykle, lidé se často bojí přiznat, že píší sami o sobě a přesně tak, jak to je či bylo – vždyť čemu jinému rozumějí lépe?). Je to další z řady lůzr memoárů, které na konci minulé dekády slavily úspěch v literatuře i filmu a které jsou mi blízké, protože se cítívám podobně…

Zdeněk Zapletal Půlnoční pěšci 2000 ×××××
Ilja Kučera ml. Pravděpodobně láska 2008 ××××

Film
Dědictví aneb Kurva se neříká (2014)Když Věra Chytilová kdysi dávno natáčela Dědictví aneb Kurvahošigutntag, určitě neplánovala pokračování. To ale – bohužel – vzniklo, podle scénáře Bolka Polívky ho natočil Robert Sedláček – a je to film především blbý, zábavný jen chvilkami… a herecké “výkony” jsou na pováženou, jako by herci nevěděli proč a režisér nevěděl jak (scénář jim k tomu ani žádný prostor dát nemůže).

Dědictví aneb Kurva se neříká ČR 2014 ××

Tak zase za 2 týdny… nebo jindy … nebo nikdy… jak to vyjde.