Archive for the Názory a komentáře Category

Newspeak aneb Mluv a nic neříkej

Posted in Názory a komentáře on 10.1.2010 by Milan Sýkora

Říká se často, že čeština upadá. Zajímavé je, že se to vyjma doby národního obrození, kdy se po jeho jistých úspěších říkal pravý opak, tvrdí stále. Něco na tom asi je, ale zdá se, že úpadek je spíše sémantický než lexikálně-gramatický. Aby bylo jasno i nelingvistům: sémantika je nauka o významu slov a jejich vztahu ke skutečnosti, lexikologie pak věda o slovní zásobě a gramatika jsou pravidla užívání jazykových prostředků, tedy mluvnice. A tak – řečeno lidsky – úpadek češtiny (a každého jiného jazyka pak úplně stejně) je spíše v tom, že slova neznamenají, co by znamenat měla; nenazýváme věci pravými jmény. Zmíněný lexikálně-gramatický úpadek existuje také, ale je spíše znakem projevu konkrétního jednotlivce – fakt, že se někdo neumí vyjadřovat, protože má malou slovní zásobu, plete si slova a ještě k tomu neví, jak s češtinou (resp. jakýmkoli jazykem) zacházet, je ostudným obrazem “inteligence” daného člověka a je vinen jen a jen on sám, nejde o žádné vnější vlivy, jako je tomu u problémů sémantických. Číst, rozšiřovat si obzory (mimo jiné samozřejmě i slovní zásobu či vědomí správných souvislostí) a umět psát bez chyb je (mělo by být!) zájmem každého – být za blbce naopak varováním, že je cosi špatně, a motivací s tím něco dělat.

1984 Každý politický režim a každé období charakterizuje mimo jiné také tzv. newspeak neboli česky novořeč. Jde o soubor jazykových a znakových prostředků, které mají v prostoru, času a podmínkách daného režimu přispět k zastření pravého stavu věcí, k zamlžení reality. Z právě uvedeného logicky plyne, že za vznik newspeaku v každé době zodpovídají politici v těsném závěsu s novináři, tedy osoby s nejsilnějším vlivem na veřejné mínění. Slovní spojení veřejné mínění je ovšem samo o sobě vlastně projevem newspeaku, protože jednak ho nelze spolehlivě určit a poznat (statistika umožňuje tzv. “vědecky” dojít k žádoucím a vyhovujícím výsledkům), jednak veřejnost je jen dav a ten si nikdy nic nemyslí, jen opakuje, co mu nějaký vůdce (v horším případě nějaký Vůdce) podsune a vnutí. Jedním ze základních pravidel newspeaku je to, že dostatečně dlouho opakovaná lež se stává pravdou. Vznik newspeaku je nutností – bytostným zájmem politiků a jim sloužících médií není říkat pravdu, ale jen to, co by nepoškodilo jejich zájmy a systém, který vytvořili a udržují v chodu. Nemohou ovšem mlčet, protože by na sebe přestali upozorňovat; a tak musejí mluvit, aniž by něco říkali.

Za vlády komunistů existoval newspeak také – a pamatuji si ho docela dobře. K paradoxům oné doby patří mimo samotného zmatení jazyka i fakt, že nebylo dovoleno říkat, že nějaká ta novořeč vůbec existuje; kdyby se to říkat mohlo, jistě by vznikl nějaký neanglický název, nejspíše ruský, protože komunistická ruština byla k tvorbě nejrůznějších novotvarů (a patvarů) snad přímo předurčena. Kdo už ale dnes ví, kdo byl politruk (политический руководитель – politický či osvětový vedoucí, zástupce velitele vojenské jednotky pro politickou práci), komsomol (kомсомол – zkratka z “komunistický svaz mládeže”) či svého času tolik opěvovaný chozrasčot (plánovité “řízení” hospodářské činnosti socialistických podniků)…? Každý newspeak zaniká s dobou a systémem, které ho živily. I čeština v letech vlády komunistické strany byla obětí zmatení pojmů: slavný je výraz dočasně (podle tzv. dočasného pobytu okupačních vojsk v Československu po srpnu 1968), který vlastně znamenal navždy, slovy vláda dělnické třídy se označovala diktatura papalášů z ÚV KSČ a jejich poskoků, kteří skutečné schopnosti pracovat velmi rychle pozbyli, jestliže je vůbec kdy měli. Stejně tak spravedlivý trest znamenal likvidaci těch, kdo se provinili proti pravidlům diktatury, a fond solidarity byly povinné příspěvky na podporu více či méně zločinných režimů kdekoli na světě (Angola, Kuba aj.) a jejich ozbrojených sil, zatímco přestavbou byla míněna zoufalá snaha i nadále zachovat komunistický režim, když se jeho vládcům začal tento “systém” (další newspeakové slovo označující v daných podmínkách naprostý zmatek, v němž spolehlivě fungovala jedině represe) rozpadat pod rukama. Nelze také nevzpomenout na věčné a nerozborné přátelství se SSSR, což v překladu do slov označujících skutečnost znamenalo držet hubu a krok. A tak dále – ale je to již pryč a dnes máme jinou novořeč, máme euronewspeak.

Zdroj obrázku - www.ateo.cz Slova jako tunelování nebo zviditelnit se netřeba připomínat, přestože ještě před 20 lety znamenalo to první stavbu skutečného tunelu a druhé se mohlo vyskytnout leda tak v pohádce pro označení stavu, kdy někdo právě přestával být neviditelný. Dnes má ten, kdo říká něco, co se establishmentu nehodí do krámu, tzv. nekorektní vyjadřování – říká sice něco, co si opravdu myslí a co je možná i pravda, ale my nechceme, aby se to vědělo a šířilo (srov. kampaň pro přijetí lisabonské smlouvy – odpůrci byli umlčeni pomocí newspeakové nálepky nekorektní argumenty, přestože cenzura neexistuje a každý má právo mít svůj názor, což jsou samozřejmě opět newspeaková vyjádření prostého faktu, že co se nám nehodí, neladí s našimi záměry a nepodporuje náš systém, označíme za diskriminační chování či názory, politický extremismus nebo za staromilectví a zaostalost). Pravá jména věcí a osob se jaksi nenosí. Slovo zakázat také není dobré používat, protože máme přece demokracii, a tak se zakazování nebo zostuzení a umlčení názorů či lidí děje s pomocí výše uvedených pseudoargumentů a znemožnění či alespoň ztížení přístupu do tzv. většinových médií. Kdo nechce, aby mu kdesi v Bruselu určovali počet často velmi pochybných existencí zvaných imigranti, je samozřejmě xenofobní, ačkoli fóbie znamená strach (resp. kdysi to tak bylo) a bát se není totéž jako s něčím nesouhlasit… Správný význam nemá už ani demokracie, neboť v současném evropském pojetí znamená, že sice můžete hlasovat svobodně, ale tak dlouho, dokud nehlasujete správně (tj. tak, jak my chceme – viz třeba opakované irské referendum).

Je to všechno začarovaný kruh, ale funguje spolehlivě – jakožto politik podílející se na systému chci něco prosadit (nejraději bych to rozkázal, ale navenek musím zachovávat demokratické dekorum), a tak si nechám zpracovat výzkum veřejného mínění (s tím, že určím, co má vyjít) a následně se pak můžu tvářit, že bojuji za většinový názor. Podobně – opět s pomocí veřejného mínění – lze manipulovat i podporou ve volbách: když v médiích tisíckrát uvidím, že popularita té či oné strany plynule roste, je dost velká naděje, že ji coby “nerozhodnutý volič” (hezké spojení!) půjdu podpořit také, protože se přece dostane do parlamentu a jedině to má cenu a význam. Volební průzkumy nepopisují stav, ale tvoří ho dle zadání těch, kdo si průzkum objednali. Jednoduché a ve své podstatě geniální, jen poněkud eticky problematické – ale to je to poslední, na co se politici ohlížejí.

Každá doba má svůj newspeak; ne že by snad šlo zabránit jeho vzniku, ale je dobré o existenci něčeho takového vědět, protože pak se jednak lépe vyznáme ve společensko-politické realitě a jsme méně snadno manipulovatelní, jednak můžeme alespoň my – menšina menšiny – nazývat věci pravými jmény…

Trocha praktické lingvistiky aneb Rom, nebo Cikán…?

Posted in Názory a komentáře on 16.10.2009 by Milan Sýkora

Jsem od narození zvědavý a všechno chci vědět, všemu chci přijít na kloub. Jsou ovšem věci a skutečnosti, které naprosto nechápu; mezi nimi zaujímá jakési čestné místo i vpravdě lingvistická otázka: je správné říkat Cikán, nebo je lépe říkat Rom? A proč? Je správné, aby někdo (kdokoli) používání jednoho nebo druhého výrazu nějak upravoval? Nejde o nějakou pomýlenou aplikaci eurohumanismu někde, kde se to nehodí? Není to třeba i cenzura?

Vzpomněl jsem si na výuku mluvnice, konkrétně na synonyma, antonyma a homonyma – tedy na pojmy, které se vyučují už na základní škole a v podstatě i ten nejzabedněnější žák to celé pochopí bez větších problémů. Jenže existují i jiné výrazy, jiná “-nyma” … a ty mi konečně daly odpověď na otázku, jestli se má a může (nebo nemá a nesmí) říkat Cikán, když teď je tohle slovo považováno snad rovnou za rasistické heslo, když je doporučováno (a KDO doporučuje?) používat název Rom… Ano, mám na mysli etnonyma, tedy vlastní název etnika (národa, národnosti, kmene) nebo jméno, kterým je označováno jinými etniky, jak říkají třeba tady… Pojďme ještě trochu dále – jazykověda je totiž zajímavá věda, abyste věděli… Etnonyma se dělí na dvě skupiny – na endo-etnonyma a exo-etnonyma.

  • Endo-etnonyma jsou vlastní jména (názvy), jimiž se označuje dané etnikum samo ve svém jazyce, tedy Němci jsou sami pro sebe Deutsche a třeba my si říkáme Češi. A jsme u toho – někteří Cikáni sami sebe označují za Romy (byť je to označení poměrně nové a nepřesné, užívané od londýnského sněmu v roce 1971, protože Romové jsou jen jedním z kmenů, nikoli celý národ, ale to nyní nechme stranou).
  • Exo-etnonyma jsou vlastní jména, kterými je etnikum označováno v cizí řeči, tedy tehdy, když o něm mluví jiné etnikum jiným jazykem. V češtině tudíž neříkáme Deutsche, nýbrž Němci; neříkáme Suomalainen, nýbrž Fin a podobně… a stejně tak nemusíme (a vlastně bychom ani neměli) říkat Rom, protože to není české slovo…

Ottův slovník naučný Občas – jako třeba v zaručeně nezávadné Wikipedii – je tlak na užívání slova Rom zdůvodňován asi v tomto duchu: “…v České republice je výraz cikán považován za hanlivý a rasistický”. KDO tento výraz považuje za takový nebo onaký, to je jaksi zamlženo – prostě JE považován. U nás je Cikán pomalu prokleté slovo… přitom v mnoha evropských jazycích se používá běžně a nikomu to nevadí, aspoň ne tak, aby platilo, že kdo ho užije, je rovnou rasista. Naopak zrovna v Německu, které mělo v minulosti s rasistickými projevy dobře známé problémy, je to jinak: “svaz Sinti Allianz Deutschland (jeden ze dvou velkých cikánských svazů) označení Cikán považuje za neutrální a za správné, protože zahrnuje všechny cikánské národnostní skupiny”…
Když někdo u nás nyní užije slovo Cikán, je označen za rasistu a podobně. Je to nesmysl. Byli autoři velmi uznávaného Ottova slovníku naučeného rasisti, nebo jen popsali stav tak, jak ho vnímali oni a víceméně celá česká společnost (a jak to, že byli Cikáni vnímání takto a ne jinak)? Dnes by je nejspíš zavřeli… A kdy bude zakázána (pardon – nedoporučena!) kniha Josefa Lady o kocourovi Mikešovi…?

  • cigán – slovensky
  • Zigeuner – německy
  • zingaro – italsky
  • cigano – portugalsky
  • tsigane nebo také gitane – francouzsky
  • Циганин [ciganin] – bulharsky
  • cygan – polsky
  • ţigan – rumunsky
  • Цыган [cygan] – rusky
  • циган [cyhan] – ukrajinsky
  • циган [cigan] – srbsky
  • zigenare – švédsky
  • sigøyner – norsky
  • cigány – maďarsky
  • çingene – turecky
  • čigāns – lotyšsky
  • čigonas – litevsky

Mikeš Prý má slovo cikán “hanlivý nádech a někdy se dokonce používá jako nadávka”. Dobrá, někdy asi ano, ale takto může být použito jakékoli slovo (viz španělská vesnice nebo dokonce turecké hospodářství) a nikdo ho nebude zakazovat (resp. doporučovat jiný výraz, v naší zemi a v EU přece žádnou cenzuru nemáme, že). Působilo by asi dost směšně, kdyby Němci vyžadovali, aby se jim napříště v češtině neříkalo Němci, nýbrž Deutsche – protože přece slovo Němec vzniklo od slova němý, jelikož jim Slované nerozuměli… Jenže je to bohužel stejný případ, jaký se nyní děje s Cikánem a Romem…! V této zemi je úřední řečí čeština – nebudu proto užívat německé (nebo jiné) názvy, máme-li slovo české – a nebudu tedy užívat ani slovo Rom, protože české není (znovu připomínám, že Romové jsou jen jedna z cikánských národnostních skupin!). Pořád se někdo někde ohání spravedlností – a tak ji tedy dopřejme všem!

Projevím se (zase jednou, že) jako rasista, xenofob a pitomec, který nechápe, co by chápat měl (resp. musel). Onen “hanlivý nádech” není výsledkem nějaké české nebo jiné xenofobie a podobně, je to výsledek chování (a to samozřejmě dlouhodobého, jazykové systémy reagují poměrně pomalu) samotných Cikánů… Jinými slovy – můžou si za to sami. Každý svého štěstí… však to znáte.

Vicki Cristina Barcelona aneb Woody Allen se (asi) zbláznil

Posted in Názory a komentáře on 9.3.2009 by Milan Sýkora

Když jsem si přečetl popis tohoto filmu, ani jsem nezaznamenal, že autorem scénáře a režisérem je Woody Allen, jehož tvorbu mám rád; nějak mi to nepasovalo. A popravdě řečeno, film mě podle popisu distributora moc nelákal… Ovšem člověk míní a doba mění, a tak jsem shodou okolností na film přece jen šel. Čekal jsem parodii, zábavu, nějakého toho cvoka – a ono nic, nic a ještě jednou nic.

Film mě ani trochu nebavil a měl jsem celou dobu dojem, že scénář nejen že nevydá na celovečerní film, ale možná neměl být vůbec natočen. Ohrané triky s desaturací barev a přechodovými filtry mi přišly v tomto filmu opravdu otravné a zbytečné. Možná je to film pro ženský, i když těžko říct, taky se přítomné při odchodu z kina netvářily zrovna nadšeně, přestože měly 8. března 50% slevu… Asi to bude v něčem jiném. Nemám moc rád tyhle americké pohledy na Evropu – asi stejně, jako Američanům většinou vadí něco podobného v obráceném gardu. Příběh veškerý žádný. Herecké výkony mě nenadchly. Můj osobní dojem z Barcelony byl takový, že je to město sice zajímavé, ale po jednodenní návštěvě jsem ho měl tak akorát dost – a je s podivem, že nikde ve filmu nebyl vidět ten přímo neskutečný bordel, kterým mě Barcelona (pravda, v 5 ráno, ale to není omluva) přivítala do své poněkud omšelé náruče, gaudí negaudí a miró nemiró, abych tak řekl.

Škoda, že dvě nejvýraznější postavy – otec hlavního mužského hrdiny Juana Antonia a Juanova psychotická žena Maria Elena – byly scénářem podivně potlačeny. Juanův otec je básník, který píše, ale protože nenávidí svět, svá díla nezveřejňuje – za trest, protože lidstvo si žádnou krásnu nezaslouží. Jistě zajímavý motiv, ale bohužel odfláknutý jednou větou uprostřed poměrně nicotného rozhovoru… A Maria Elena je prvotřídní blázen, který by si určitě zasloužil větší prostor, když už je celý film divný.

Zkrátka a dobře (vlastně špatně), VCB je určitě nejhorší film, který jsem od Woodyho Allena viděl. Jestli hodlá takto pokračovat, určitě to byl také film poslední. Poměrně příznivé recenze a hodnocení “80% “ na ČSFD jsou možná výsledek toho, že to je prostě Allen, že se nehodí ho moc kritizovat, když jsme přece ti intelektuálové. Pořád ve mně hlodá podezření, že kdyby pod filmem nebyl podepsaný právě on, asi by hodnocení tak kladné nebylo. Patří v našich krajích jaksi k bontonu Woodyho Allena chválit, možná tak trochu z obavy, abychom nebyli obviněni z nepochopení, zabedněnosti a třeba také komerčnosti; mně je ovšem bonton, neboli žonglování s frázemi, ukradený. Třeba jsem film jen jednoduše nepochopil… – a jestli budu nějakými salónními filmovými znalci, kteří se doma tajně dívají třeba na filmy Zdeňka Trošky, ale ve společnosti vychvalují něco, co se jaksi , obviněn z čehokoli, pak je mi to ukradené taky :-)

Byl to prostě děsný film – zlatý Hollywood Ending! Woody Allen se nejspíš zbláznil. Nebo prostě začal točit blbé filmy. Škoda obojího.

Vicki Cristina Barcelona, USA / Španělsko 2008, 96 minut, scénář a režie Woody Allen

Černí skokani…?

Posted in Názory a komentáře on 13.12.2008 by Milan Sýkora

Tak jsem se díval na televizní přenos Českého slavíka. Ani nevím proč – asi jsem naivně čekal, že bude alespoň něco málo jinak než vždycky. Marná naděje, samozřejmě nebylo. Ani ve výsledcích, ani v pořadu, prostě v ničem. Snad jen Lucie Vondráčková a Ewa Farna mi udělaly radost, ani ne tak svým umístěním (i když je dobré a přeju jim ho), jako spíš svými nenaučenými a nevyumělkovanými, tudíž netrapnými děkovacími projevy. Radost mi také udělala podivná Aneta Langerová; jelikož se neumístila, nemohla nic plkat a díkybohu ani nezpívala. A Lucie Vondráčková, která dnes měla svátek i horečku a bylo jí opravdu nedobře na pohled i na poslech, na závěr ještě nečekaně "promluvila" znakovou řečí… (které jsem doslova nerozuměl, ale byla asi o Vánocích, protože rukama nakreslila stromeček).

Ale taky jsem se (vlastně hlavně!) pořádně naštval (výstižnější by bylo docela jiné slovo), což se u pořadů tohoto typu v mém případě nestává, jelikož je sleduji (pokud vůbec sleduji) jen jedním, více či méně přivřeným, okem a jsou mi docela jedno. Jinými slovy, je to prostě nuda; letos jako vloni, předloni jako vždycky. Ovšem k věci: naštvala mě kapela Gipsy.cz (mimochodem – nemělo by být spíš Gipsy.ci, případně alespoň Gipsy.ro, když je přece všechny tak strašně utlačujeme a řečeno módním slovníkem diskriminujeme?), jejíž existence i repertoár jsou mi jinak naprosto ukradené. "Z holuba se může stát slavík a z takovejch cikorek jako my skokani," pravil zpěvák Banga a předal slovo kapelníkovi Lavičkovi, který si nijak výjimečným fidláním na housle a zejména ovšem svými moudrými řečmi v džamilovském stylu už před časem vysloužil určitě velmi lukrativní místo v jakési radě či komisi vlády – možná je dokonce i samostatným poradcem – pro romskou otázku (a jaká je to vůbec otázka, smím-li se ptát?). Slovutný umělec, jsa uznávaným (mně je ovšem ukradený nejen jako umělec, nýbrž i jako vládní tlachal) nejspíš hlavně proto, že těžko ho kdekoli odmítnout, jelikož by to byla dyskrymynace (takovou skvělou kapelu odmítne přece jedině evidentně rasistický pořadatel, ne?), a tak zmíněná kapela vleze všude. Vojtěch Lavička pravil, že doufá, že další skokani budou také tak černí. Tak to já zase (nicméně marně, je mi to jasné) doufám, že ho někdo za tuhle větu potrestá, jako by se to určitě stalo, kdyby někdo řekl, že doufá, že další skokani černí nebudou.

Maně jsem si představil, že by třeba takový Daniel Landa, jemuž neustále někdo předhazuje, jaký je rasista a fašista (a taky asi žere malý děti, pozor na něj!),  v TV nebo kdekoli veřejně řekl, jak je rád, že všichni spolu s ním ocenění zpěváci jsou také tak bílí. Mohl by to sice říct i kdokoli jiný (protože Češi jsou přece nenapravitelní rasisté), ovšem speciálně v Landově případě by takové prohlášení získalo ty správné grády. To by zas měl průser pomalu až v Bruselu, že? Vlastně pardon, ve Štrasburku, tam přece sídlí moudrý soud pro lidská práva… Bezpochyby by si tam na něj někdo (nejlépe nějaký aktivista, případně rovnou nějaké jejich sdružení, v ideálním případě financované ze státních – a tedy i mých – peněz) stěžoval, protože to se přece nesmí. Je-li to opačně, může se všechno, to je jasné, jen pitomci jako já to pořád ne a ne pochopit. A rasisti, málem bych se k nim zapomněl počítat ;-). On to ovšem určitě někdo udělá za mě, žádný strach…

TV Nova nicméně může být v mém případě s vývojem a následky dnešního přenosu velmi spokojená – splnila jak přízemně komerční, tak vznešeně veřejnoprávní (!) cíle: nejen že jsem shlédl nějaké ty reklamy, dokonce jsem se poučil a následně o vyslechnutém přemýšlel. Prý se má na věci nahlížet z různých úhlů. Činím tak, a proto musím zmíněné černé kapele velmi poděkovat, neboť sama sebe označila za cikorky, čímž tento – údajně hanlivý – termín konečně legitimizovala. Nebo že by se věc měla tak, že stejná slova oni říkat mohou, kdežto ne…?

Přeji dobrou noc. A protože má možná sněžit, přeji dobrou bílou noc; a doufám, že následující noci budou také tak bílé… o nadcházejících vánočním dnech ani nemluvě.