Bajka o lišce aneb Madam Dokonalá

Milé děti!

Za devatero horami a devatero řekami leží docela malé království, v jeho středu městečko, kde žijí různá zvířátka. V městečku je – mimo mnoha jiných budov – také škola, na první pohled docela obyčejná: na vyučování učitelů (což jsou prosím psi) chodí studenti, různá mláďata všech možných zvířat, kromě nich tam ale samozřejmě je starý jezevec pan školník, cedule s názvem, šatny a všechno možné, jak už tak ve školách bývá. Někteří psi mají svou práci rádi, někteří jí také rozumějí – a dokonce se nezřídka stane, že obě tyto charakteristiky platí na jedno a totéž zvířátko. Velikou zvláštností této vznešené instituce je ale liška Madam Dokonalá, zkráceně MD. Původně bývala také jen učitelem (a učitelé jsou jak známo jen hloupí psi), ale tyto doby už jsou dávno pryč a MD se změnila v lišku. Byla totiž ze všech nejchytřejší, nejschopnější a celkově nejlepší, proto už dávno není jen obyčejný pes a jako jediná nemusí chodit na žádné porady, které jsou pro ostatní hloupé psy povinné (liška už ale ví a umí docela všechno, tak co by tam dělala).

Všichni jsou moc rádi, že lišku mají. Bez ní nejde ve škole nic, je nepostradatelná. I když má velice moc práce, vždy se zapojí radou (nebo aspoň otiskem své krásné tlapky) do jakékoli další činnosti, kterou dělají obyčejní psi. A protože ti jsou mnohem hloupější než liška, často si nevědí s prací rady. Liška za ně obětavě a ráda udělá poslední krok a dokonce jde ihned splnění úkolu ohlásit vedení školy – má toho ale chudinka moc, a tak často zapomene, že práci nedělala sama, ale psi se na ni nezlobí, jsou naopak moc rádi, že se s výsledky své práce nemusejí chodit chlubit sami, vždyť by to ani neuměli.

Každý rok má tato škola ples a k plesu je potřeba hudba. Pes U1 měl za úkol ji sestříhat, nahrát a připravit, jak to dělal dosud každý rok. Ale dělal to špatně, a tak letos se liška rozhodla, že vše zařídí sama, protože U1 by to určitě zase zkazil. Nechtěla ale U1 ranit, a tak mu o svém záměru ani neřekla – proč taky? Hloupý U1 marně sháněl hudbu, až se nakonec od školních mláďat dozvěděl, že ji má liška a že už vše dávno zařídila: oběhla školu, vybrala hudbu a dobře ji schovala. Měla to jako vždy dokonale vymyšlené: hudbu bude mít u sebe a v pravý čas ji dá psovi U1, aby ji na svých přístrojích, které měl doma v boudě, radostně a rychle nahrál podle liščiných pokynů. Psům totiž žádná samostatnost nepřísluší a nesluší, ještě to tak! U1 se ale kvůli tomu na lišku velice hněval, byl uražený a stěžoval si svým psím kolegyním U2 a U3. Ty ovšem také nebyly z nejchytřejších, a tak mu řekly, že se zlobí úplně správně a že je v právu. U1 pak dokonce té hodné lišce vynadal, že to byla jeho práce, že to bylo domluveno a že přece dokáže udělat něco i sám… Choval se strašně, taková ostuda!

Lišku ale hloupost a drzost U1 vůbec nerozzlobila, protože je také – a to jsme vám, milé děti, zapomněli říci – nejhodnější. Místo aby se s U1 hádala nebo rovnou poprala, šla za moudrým profesorem vlkem, který škole už dlouhá léta moudře vládl, řekla mu o tom, jak U1 zas všechno popletl. Dokonce vymohla i to, že to s U1 ještě zkusí, že se na něj nebudou zlobit – třeba to myslel dobře – že bude lepší nad U1 nelámat hůl a mít trpělivost, třeba se přece jen jednou najde něco, co bude umět, a takový alespoň částečně šikovný pes se přece jen může hodit, když si ale o sobě nebude moc myslet a chtít nějaké novoty. Důvěra je mocná čarodějka, a tak pes U1 udělal tentokrát už vše správně: velice rychle nahrál hudbu, přinesl nahrávku lišce a o víc se už nestaral, byl rád, že to takhle dopadlo. Lišku všichni pochválili a největší radost z toho měl právě pes U1.

Pes U1 dostal pak od vlka i lišky další novou práci, dostával jí pořád více a více, až konečně přišel na to, jak se velice pletl a jak se špatně choval. Šel tedy za liškou a omluvil se – hodná liška mu odpustila. Přijal i její nabídku, že kdykoli si nebude vědět rady, přijde se zeptat. Liška dokonce nabídla napravenému psovi U1, že jeho práci vždy odevzdá přísnému vlkovi sama, aby to U1 zase nějak nepopletl a aby už nevznikaly žádné problémy. Pes je přece jen pes, konečně to U1 pochopil – a byl pak velice šťastný, že je konečně vše v pořádku. Dělal už jen to, co mu liška řekla, snažil se přesně plnit její pokyny a řídit se radami, které dostal. Liška vždy jeho práci zkontrolovala, podepsala otiskem tlapky a odevzdala pod svým jménem, tudíž psovi U1 už nikdy nehrozilo žádné nedorozumění. Měl se dobře a pochopil, kde dělal chybu – a to je hlavní, z chyb je třeba se vždy poučit.

Dobrou noc, milé děti…

Advertisement

Power To You aneb Slávek to má na háku…!

Vodafone dává každý rok nějaký vánoční dárek – letos to jsou MMS, každý měsíc 77 zpráv zdarma. Jenže jsem narazil na zásadní problém: můj Samsung SGH-i600 byl původně od O2 (jiný operátor ho ani nedodával). Jinak umí opravdu všechno a před necelým rokem jsem za nový chytrý přístroj v kompletním balení dal tak málo, jako bych pořídil nějaký úplně hloupý telefon. Zkoušel jsem leccos, uvažoval jsem zcela vážně i o instalaci jakýchsi pirátských WIndows Mobile 6, abych se zbavil kyslíkového balastu, ale měl jsem strach, abych se nezbavil rovnou celého telefonu, mám ho rád. Pak jsem si řekl, že bych si mohl pořídit jiný telefon, aspoň bych měl záminku, když už nemám rozumný důvod – to je ovšem hotová věda ;-). Hloupý telefon (tj. bez operačního systému) nechci, zato potřebuji wi-fi, chci paměťovou kartu nebo prostě velkou paměť, nyní tedy i opravdu funkční MMS (abych si mohl užít dárek) a k nim fotoaparát, bez něhož MMS jaksi nemají smysl… A všechno to musí stát samozřejmě co nejméně. Kdyby O2 neblokovalo všechno, co mu projde rukama, nebylo by co řešit, i600 umí vše, jen nastavení O2 MMS se tvrdošíjně bránilo změně (několik pokusů o nastavení jsem tedy pojal jako důkladné opakování všech mnoha a mnoha sprostých slov, která umím, a zcela nepochybně jsem prospěl s vyznamenáním). Všechno marné. Nesnáším blokování telefonů – připadá mi neslušné: za své peníze si koupím svůj telefon a smím ho používat jen v jejich síti? To je jako koupit si auto a smět jezdit jen po dvoře prodejny, kde jsem si auto pořídil…!

S operačními systémy je to mimochodem složité: Symbian je mi nějak iracionálně nesympatický (a Nokia koneckonců rovněž), Google Android neznám a je moc nový, tudíž jistě dětsky nemocný… a pak už zbývá jen Palm (divné), Blackberry (ještě divnější) a úděsný (drahý a neschopný) iPhone se strašlivým Mac OS. Takže jediná možnost se jmenuje Windows Mobile…

Už jsem dnes dokonce byl v prodejně a prohlížel LG-KS20, také win-phone, ale tak blbého prodavače aby pohledal… Jestli tenhle exemplář neodradí naprosto každého zákazníka, pak asi už nikdo. Kdybych řekl, že byl levej jak turecká šavle, byla by to urážka šavle i Turků. Dosud nepoužitý, jen rozbalený stroj měl stát podle webu 3490 korun, leč podle cedulky v obchodě 3890 – zaprotestoval jsem a po delším váhání mi řekli, že tedy bude za cenu nižší. Ovšem pak začala přehlídka neuvěřitelné neschopnosti – takzvaný odborný prodavač napřed neuměl telefon otevřít a založit SIM, pak nemohl najít krabici, načež neuměl telefon ovládat… a tak dále. Měl jsem hroznou chuť mu nebohé LG vyrvat z rukou, což se mi nakonec podařilo. Nicméně jsem poté bohužel zjistil, že uživatelské prostředí nese rovněž neklamné (a nevábné) znaky O2 – a odporoučel se. Odborník vypadal dost naštvaně (nasraně se sice psát nemá, ale bylo by to o dost výstižnější). Ještě jsem vznesl dotaz, jak se dá z Windows dostat pryč všechno to O2 – a prý že by přehráli software (to umím taky a zadarmo, ale otázka je proč, když jediné počeštěné WM jsou právě ty kyslíkové). Nashle, resp. sbohem (nebo s kým chcete).

Napadla mě poslední možnost – půjdu do Vodafone a uvidím, co mi řeknou. Čekal jsem, že mě pošlou do háje, když telefon není od nich. Omyl! Vzal jsem si pořadové číslo, chvíli pozevloval, vzal si své oblíbené Čilichili, nápaditý a zábavný Vodafone časopis, a když na mě přišla řada, řekl jsem, že mi nejdou MMS, protože mi v tom brání neodstřelitelné 02, ačkoli je telefon odblokovaný a udělal jsem všechno podle Techfora. Mám všechny profily nastavené, MMS nepřijde a nejde ani odeslat… "Tak moment", pravil prodavač, "zavoláme kolegu, který nastavuje telefony, to prostě musí jít…!" I stalo se – přišel Slávek (měl to napsané na tričku) a vypadal, že to má na háku. Vzal i600, uznale pokýval hlavou, prohlásil cosi o blbým blokování, krátce se zahleděl do Techfora a pak předvedl cosi zvláštního – kombinaci asi 5 kláves, následně cosi lehce doladil, načež vyzval svého kolegu, aby poslal na mé číslo testovací MMS… a to bylo všechno. MMS přišla, Slávek nekecá a má to fakt na háku! Tvářil se, že takové věci dělá tak 8× denně, přestože je prodavač a nikoli technik (byla to prodejna, ne servis).

Ihned pak šel pryč, kamsi do hlubin prodejny, takže jsem poděkoval prvnímu prodavači (cedulku se jménem neměl) a mazal za Slávkem. Na můj dotaz, co bylo špatně nastavené, odpověděl, že O2 tam cpe nějakou věc, která brání změně profilů.. ale už tam není. Inu – Vodafone mě opět potěšil, protože jednak Slávek vyřešil zdánlivě neřešitelnou věc, jednak když jsem se ptal, co za to, řekl že NIC; dále mám pokoj od O2 i od nákupu nového telefonu, který jsem vlastně až tak moc nechtěl… A nové reklamní heslo platí: Vodafone – resp. Slávek – power to you. Tak.

RS = Really Stupid

Každý máme nějaké ty sousedy… a jelikož je procento blbců víceméně konstantní, najdou se takoví i mezi nimi. Moje babička často dokázala jediným pohledem a silou své životní zkušenosti odhadnout, co je kdo zač … a tak jednomu našemu sousedovi už dost dlouho říkáme Náboba. Jelikož “vrána k vráně sedá”, čas od času za ním přijede někdo s podobnou duševní výbavou…

Přijíždím z práce, těším se, jak zaparkuji na zahradě a konečně budu mít docela volno. Jenže – na našem chodníku parkuje modrá fabie s přívěsným vozíkem, a to tak, že nelze ani projet, natož pak vjet do vrat, protože na druhé straně ulice stojí citroën a můžu si tedy tak maximálně vybrat, jestli se otřu o něj, nebo o vozík a poté fabii. Odhad mám opravdu dobrý, projedu leckde, ale toto místo je prostě úzké. Zatroubím, po chvíli vyběhne Mr. Náboba a hned za ním jakýsi jeho kumpán, kterého jsem nikdy neviděl. Náboba mlčí (aspoň že tak), zatímco Pan Kámoš začne okamžitě nadávat a tykat mi.

“Tak jeď, néééé, máš tady dost místa…!”
To ovšem nemám, Peugeot není z nejužších aut a vím, že na svůj prostorový odhad se můžu opravdu spolehnout; a ani nemluvím o tom, jak mě štve, když někdo stojí na chodníku, protože dlažba pak není rovná a špatně se v zimě uklízí sníh… Vím, o čem mluvím, protože tento nový chodník máme teprve asi rok a předtím jsme měli menší tankodrom s nízkým obrubníkem, přes který kdekdo jezdil…
“Nevidíš, že tady něco skládáme?! Tak prostě počkáš… já odjedu, ale až za chvíli…!”
Ano, je třeba vypadat důležitě a zcela zaneprázdněně, prostě takříkajíc byzy (nikdo ovšem nic neskládal ani nenakládal, takže to byla poněkud neuvěřitelná iluze). Marně se snažím oponovat tvrzením, že by mi ani tak nevadilo, že nemůžu projet, jako hlavně to, že stojí na chodníku, který tím zničí (o zákazu státní na chodníku ani nemluvě, i když to samozřejmě platí taky). Jenže Pan Kámoš je bezpochyby primitiv, takže neposlouchá; a jestli poslouchal, nejspíš to nepochopil. A tak jsem se tedy naštval… Kámoš se ovšem ještě mnohem dřív vytočil takřka k nepříčetnosti.
”Mimochodem, odkdy si tykáme?”, ptám se. Stále jsem v klidu, škola holt člověka naučí.
”Vod tý doby, co existujou pitomci…!”, huláká fabiatik a klepe se vzteky, i když o nic nejde… Počkal bych, kdyby se choval slušně. Takhle ale NE!

Vytahuji tedy mobil a: “OK, zavolám městskou… Nebo ne, jdu si ten váš pekáč vyfotit a pošlu jim to, to bude asi lepší…”. Jak jsem řekl, tak jsem učinil, byť bohužel ne úplně dobře, protože W880i má čočku foťáku na divném místě a na LCD toho na přímém slunci moc vidět není, a tak jsem si vyfotil i kus prstu, za což se hluboce stydím ;-). Značky obou vehiklů jsou ale vidět a to je hlavní. Zpětně mě pobavil i fakt, že si někdo koupí “sportovní” fabii RS (uvozovky proto, že tahle věc má víc doplňků než koní a žádný sporťák to stejně není; otázku, proč si vůbec někdo kupuje fabii, nyní raději ponechme stranou) a pak si na ni nechá přidělat tažné zařízení, aby mohl tahat vozík, což je podobně vkusné asi jako za porsche zapřáhnout karavan. Ale je dost možné, že zkratka RS není označení sportovní varianty, ale znamená Really Stupid; alespoň v tomto případě by to bylo zcela trefné. Nomen omen.

Pan Kámoš natočil svůj traktor a odjel. Ještě se mě pokusil přejet, zatímco jsem odemykal branku (věčná škoda, že jsem nestačil otevřít křídlo vrat směrem na chodník, abych mu jeho kouřící tédéíčko designově vylepšil – tak tedy snad příště), a výhružně volal: “Ještě si ty fotky udělej tři, blbe…!” Bohužel jsem to – jistě k jeho zármutku – nestihl, ale mně ta jedna stačí. Náboba pak pravil, že byste moh bejt trochu tolerantní (překvapil mě hned dvěma věcmi: že mi netykal a navíc ví, co znamená slovo tolerantní).

Já že nejsem tolerantní? Já jsem ten, kdo se vztekal, i když nebyl v právu? Já jsem někomu z přítomných tykal, aniž jsem je znal? Já jsem byl ten, kdo stál na chodníku? Ne, nic z toho. Být příliš tolerantní může někdy znamenat být blbý. A na to se nechystám.