Kulturní revue 2010 / 09

Další měsíc utekl jako voda a je třeba se trochu pozastavit u nějaké té kultůry, jak se říká… protože jedna věc je kulturu takříkajíc konzumovat neboli přijímat, věc druhá je se nad viděným, slyšeným a čteným zamyslet – jedině tak je to kompletní.

Hudba
Jsa konečně vybaven technikou, která hudbu nikdy nekazí, poslouchám rád, hodně a opakovaně, často i to, co jsem slyšel již dříve, neboť teď mám možnost slyšet dříve neslyšené…

Ivan Hlas Ivan Hlas je svébytný autor i interpret, sice jakožto textař mírně přeceňovaný (někdy mě opravdu téměř urazí jakousi ohranou banalitou), ale budiž mu to vysoké hodnocení přáno, nikomu tím neškodí. Jeho alba “Den šťastného koně” (1997) i “Obrátíš mi naruby ráno” (2002) jsou určitě tím lepším, co vydal, a zejména vánoční písnička z prvního CD (je opravdu těžké psát vánoční písně tak, aby nebyly blbé nebo kýčovité, v nejhorším případě obojí!) se neohraje asi nikdy. AG Flek je v pravém slova smyslu legendární skupina a album “Blázni umírají nadvakrát” (1983) jednoduše nemá chybu; škoda, že původní sestava nevydržela. Malým a bohužel ojedinělým návratem je CD “Waltz” (1999), pod nímž je podepsáno trio Viktorin – Táborská – Markytán, a to má navíc naprosto dokonalý zvuk, o obsahu pak ani nemluvě.

Wabi Daněk Z letité audiokazety jsem si poslechl album “Vítr”, které už roku 1986 vydal Wabi Daněk… a poslouchal jsem rád a vícekrát. Wabi má možná v poslední době trochu autorské problémy, ale nevadí, protože to, co už vytvořil, nezestárne nikdy. Neprávem poněkud opomíjenou kapelou je Bokomara, což je mnohokrát reinkarnovaný projekt, v němž jedinou stálicí je Luboš Javůrek – jejich album “Bokomarie” (1996) je vlastně komponovaným cyklem o různých Mariích, od těch biblických až po současné nositelky tohoto jména; o texty se postaral Jiří M. Brabec a poslech (mimochodem – rovněž z kazety) to byl opět velmi příjemný a obohacující.

Zdeněk Hříbal - Bílá nemoc Bílá nemoc je moje velmi oblíbená skupina, která se nikam necpe a v klidu (leč o to lépe) si hraje to svoje. Po tragickém odchodu Tomáše Poláčka sice poněkud zvolnila, ale jejich alba patří mezi ty, ke kterým se vracím často a vždycky rád. "Stíny a stouni" (2004) jsou zatím posledním studiovým albem a byl bych opravdu hrozně rád, kdyby Zdeněk Hříbal & spol. zase něco vydali… zatím si pouštím vše, mimo jiné také živák "Live Malostranská beseda" (2001), kde vystupují i hosté, shodou okolností zde už zmiňovaní – Wabi Daněk a Ivan Hlas. A poslední osvědčenou stálicí je rovněž Lenka Filipová, jejíž album “Svět se zbláznil” (1997) je jako obvykle velmi poslouchatelné.

Kamelot (US) Kamelot (CZ)

Chinaski Novinky jsem poslouchal také, to se musí! Tou první byl americký Kamelot, který vydal album "Poetry For The Poisoned" (2010). Musím znovu zopakovat to, co jsem zde už jednou – ve stejné souvislosti – psal. Power metal mě v podstatě vůbec nebaví, až na jednu výjimku… Český Kamelot má také novinku a jmenuje se "19 ztracených písní Wabiho Ryvoly" (2010), jsou to tedy jakési cover verze starých písniček, ale zahrané (a nahrané!) nově a daleko lépe. Zajímavými hosty jsou třeba rockerka Blanka Šrůmová, které tento repertoár vyloženě sluší, nebo politik Petr Bendl zpívající velmi překvapivě a dobře. A nakonec… Chinaski! Krásné album “Není na co čekat” (2010) mi mluví z duše od začátku do konce, je výborné, v pravém slova smyslu generační (no ano, stárneme a není to nic moc), chlapci přitvrdili, ale pořád jsou to oni. To je dobře… Za toto album děkuji a je jedním z těch, u nichž jsem hned po prvním poslechu zalitoval, že netrvá déle.

Knihy
Neználek V této kapitolce musím přiznat ostudný fakt, že jsem toho v září moc nepřečetl. Na vině jsou adaptační kurzy (= nekulturní vyhnanství), začátek školního roku (= únava) atd. (= výmluvy zastírající lenost). Ale přesto se něco podařilo a byl to návrat opravdu do dávné minulosti, dokonce k dětské literatuře (klídek, to není synonymum pro špatnou četbu!). Nikolaj Nosov totiž stvořil postavu a celý svět kolem Neználka tak, že je to vlastně dětská sci-fi a všechno možné…  “Neználek na cestách” (1967) je souborné vydání prvního dílu “Neználkovy příhody” a druhé části zvané “Neználek ve Slunečním městě”. Zejména druhá část je opravdu zajímavá svou předvídavostí, např. “na stěně byly ploché širokoúhlé obrazovky”, veřejná doprava jezdila bez lidské obsluhy apod. – a to kniha vznikla v 50. letech v SSSR, kde se o nějakém technickém pokroku dá mluvit opravdu stěží (zato o tom, jak má každý každého rád a panuje naprostá spravedlnost, se dočtete pomalu na každé druhé stránce).  Třetí a poslední částí je “Neználek na Měsíci” (1986), poněkud průhledná agitka proti kapitalismu, jenže to jsem kdysi jakožto dítě vyrůstajícíNeználek v reálném socialismu neměl šanci hned poznat – a nostalgie je zkrátka mocná čarodějka. Ilustrace Jaromíra Zápala jsou jedinečné, rád si je prohlížím a kdyby jich nebylo, možná bych Neználka nepoznal nikdy.
Miloš Kopecký byl excelentní herec a zajímavá osobnost. Rozhovor s Milanem Hainem byl konečně vydán i knižně; pod stejným názvem jako TV pořad z roku 1993, tedy “Co za to stálo… ” (2009) – pan Kopecký mluví zajímavě a moudře, ovšem na rozdíl od televize je v knize hodně vidět, že by si zasloužil lepšího tazatele, možná i trochu drzejšího.

Filmy
Třináctka filmů různé úrovně i provenience mi zpříjemňovala (nebo v některých případech i znepříjemňovala) život v září tohoto roku. Jako vždy následuje tabulka a poté systém 1:1, tedy 1 film = 1 věta…

Setkání v červenci ČSSR 1978 ××××
O Janovi a podivuhodném příteli DE / ČSFR 1990 ××××
187 – kód pro vraždu USA 1997 ××××
Supersize Me USA 2004 ××××
Kung Fu Panda USA 2008 ××××
Tajemné okno USA 2004 ×××
Princ a já USA / CZ 2004 ×
Vím, že jsi vrah ČSSR 1971 ××××
Román pro muže CZ 2010 ××
René CZ 2008 ××××
Deník Anne Frankové USA 2001 ×
Tichá bolest ČSFR 1990 ×××××
Tajemství hradu v Karpatech ČSSR 1981 ××××

Setkání v červenci je zvláštní (leč možný) prázdninový příběh žáka a jeho učitelky v podání Oldřicha Kaisera a Daniely Kolářové – takovou věc nemůže režírovat nikdo jiný než Karel Kachyňa, což je dobře; a otevřený konec s náznakem budoucích problémů příběhu velmi svědčí. O Janovi a podivuhodném příteli je velmi nedoceněná pohádka, která ač “jen” televizní, s klidem strčí všechny ty pohádkové kinopaskvily do kapsy! 187 – kód pro vraždu vypráví drsný (skutečný) příběh učitele, který vzal spravedlnost do svých rukou a sám na to doplatil nejvíce.

Setkání v červenci Supersize Me

Supersize Me je trochu extrémní real document o chlapíkovi, který sám na sobě otestoval, jestli má fastfood tak negativní účinky, jak se občas říká – a asi vážně má. Kung Fu Panda mě opět velmi pobavila, i když jsem ji viděl už podruhé; ostatně dobrých animovaných filmů není nikdy dost. Tajemné okno s Johnnym Deppem a podle námětu Stephena Kinga je průměrný trhriller (ovšem bez Deppa by šlo o normální béčko). Film Princ a já na téma “kterak chudá dívenka ke štěstí přišla” jsem shlédl jaksi omylem a dobře mi tak – na tzv. “romantické komedie” se není radno dívat! To naopak česká detektivka Vím, že jsi vrah se mi velmi líbila i přes svou poněkud průhlednou zápletku – ovšem česká variace na film noir je zdařilá a Jiří Adamec (tehdy ještě herec) v roli šíleného vraha velmi přesvědčivý.

Román pro muže René

Román pro muže je jeden velký omyl – z relativně dobré knihy sám její autor Michal Viewegh udělal přitroublou komedii pro většinové české publikum, které se bezuzdně raduje, když zazní sprosté slovo nebo se objeví nějaká nahotinka – a jakkoli Viewegh umí psát knihy (a zejména fejetony!), scénáře psát neumí a měl by s tím přestat, pokud možno ihned. Dokument Heleny Třeštíkové René je zajímavý a skutečně dokumentující, ale stačí ho vidět právě jednou (zatímco jeho protagonistu raději nikdy). Katastrofa jménem Deník Anne Frankové vznikl snad za trest – pitomá režie, věcné chyby, tříhodinová nuda a nepochopitelně vysoké hodnocení na ČSFD jsou pro mě filmovým mementem s temným výkřikem už nikdy! a přáním, aby Američani jednou provždy nechali evropské dějiny na pokoji.

Chuť mi spravila Tichá bolest, úžasný film o 50. letech, křivdě, vzdoru a ano, i té tiché bolesti… Tajemství hradu v Karpatech je zábavná komedie se zvláštním hereckým obsazením – Miloš Kopecký jako zloduch překvapením není, ale o to větším zjevením je Rudolf Hrušínský v komické roli bláznivého vědeckotechnického revolucionáře

Říjne, jsi tam? Můžeš přijít, jsi očekáván…

Advertisement

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s